Převzetí světové ceny UITIC v Tunisu

Vážený pane presidente, vážení představitelé národních obuvnických svazů, přátelé!

Dovolte mi, abych při této, pro mne zvlášť vzácné a slavnostní příležitosti poděkoval všem, bez nichž bych zde nemohl stát a kteří se nemohli dnešního zasedání UITIC účastnit.

Pocházím z bývalého Československa, tedy z té části Evropy, ve které se výroba obuvi každoročně snižuje a ubývá lidí, kteří si pamatují období rozkvětu a slávy českého obuvnického průmyslu.

Poměrně málo je známo, že z mé bývalé vlasti pocházel i Andy Warhol, který proslul svými netradičními grafikami a výrokem:

Budete-li tvrdě pracovat můžete se dožít tří minut slávy, ale ne víc.

Andy ale žil před 40 lety a kdyby žil v dnešní době a byl přitom obuvníkem, asi by to řekl jinak. Dnešním ševcům v Evropě je sláva natolik vzácná, že ji měří v sekundách.

Tři minuty slávy, to je 180 sekund a s tím se už dá něco udělat.

* Prvních padesát sekund dovezu domů svým nejbližším, bez jejich podpory bych nedosáhl toho, co bylo mé osobě dnes přičítáno.
* Druhá padesátka sekund patří mým současným spolupracovníkům, jejich podíl je určitě větší, než můj vlastní.
* Dalších třicet sekund slávy posílám symbolicky těm, kteří se již nikdy neúčastní podobných akcí, protože jim bylo souzeno obuv navždy odložit.
* Dvacet sekund, věnuji všem, kteří vnímají složitost dnešního obuvnického světa, a ač nejsou oceňováni, stále se starají o to, aby naše nohy byly obouvány co nejlépe, nejpohodlněji a aby obuv našim nohám neubližovaly.
* Ze zbývajících třiceti sekund věnuji dalších deset všem, kteří ty boty ještě dělají.
* Dalších deset vteřin těm, kteří boty s láskou prodávají
* Pět musím použít na motivaci mladých pro tento obor.
* A o těch posledních pět sekund bych se rád s Vámi rozdělil. Užijte si toho prosím se mnou: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět.

Děkuji Vám za pozornost.
Řeč přednesena v Tunisu, dne 25. listopadu 2004, při příležitosti převzetí světové ceny UITIC.

Discover Magazine - Science Story #100

Časopis Discover každý rok zveřejňuje 100 Top Science Stories, tedy Sto nejlepších vědeckých příběhů předchozího roku. Lednové číslo roku 2004 časopisu Discover zveřejnilo tyto příběhy za rok 2003. Ten rok se mimo jiné upřesnilo stáří vesmíru na 13,7 miliard let a k tomu se vztahuje i titulní strana.
A na straně 77 zveřejnilo příběh Ötzi’s Boots Were Made for Walking.

Ötzi’s Boots Were Made for Walking So you spend five millennia shopping for comfortable shoes, and you still can’t find a pair that fit. Then this chap from the Czech Republic hikes up a mountain in a pair of bark-net, straw-stuffed, bearskin-soled boots modeled on the footwear of a 5,300-year-old frozen mummy—and he doesn’t develop a single blister. In fact, he makes the extraordinary claim that the makeshift shoes are better insulated and better cushioned than modern-day hiking boots and provide superior traction. Petr Hlavácek, a professor of shoe technology at Tomas Bata University in the Czech city of Zlín, created five pairs of shoes replicating those worn by the celebrated Stone Age ice man Ötzi on his prehistoric trek in the Ötztal Alps in northern Italy. Then he and three bold friends put the shoes on—sans socks—and retraced the ice man’s final footsteps to the glacier where his body was found in 1991, a distance of some 12 miles. Even when they stepped into icy streams, they felt no discomfort. “The shoes were full of water, but after three seconds it was a very comfortable, warm feeling,” says Hlavácek, who displayed the shoes in Offenbach, Germany, in July. “This is because the layer of hay is full of airholes, and air is the best warm insulator.” Furthermore, the linden-bark-net uppers were loose enough to even out the overall pressure of the boots, so that blisters did not form. And the bearskin soles of Ötzi’s shoes—tanned with bear brains and liver—provided an excellent grip upon the rocky mountain paths. Ötzi may have been well shod, but that apparently did not enable him to outrun his enemies. The latest findings, announced in August, show that he stood his ground and may have fought off several foes before dying of an arrow shot to his left shoulder. Molecular archaeologist Tom Loy of the University of Queensland in Brisbane, Australia, analyzed blood from Ötzi’s arrows, knife, and coat and found DNA from four separate people—not including the ice man himself. Although their identities can never be known, the absence of an arrow shaft in his shoulder—only the arrowhead remains—suggests that one was a companion who pulled out the shaft. As for the others, they were probably rival hunters. According to Loy, Ötzi’s long, lightweight arrows indicate that he was a specialist hunter of ibex, long-horned goats that live high above the tree line; such arrows would not have worked well in the forest, where they would readily have become tangled in the branches of trees. Loy speculates that the ice man’s trade may have taken him into mountain passes whose boundaries were disputed: “He could easily have run across someone from another valley who took umbrage at finding Ötzi hunting in territory he considered his own.” —Josie Glausiusz

Pár poznámek k pobytu mého otce v Řecku

Pavel Hlaváček

Můj otec získal stipendium od řecké vlády za účelem popsání obuvi na antických sochách, amforách a sarkofázích. Na přelomu května a června navštívil 24 muzeí a se svým americkým přítelem Perry Tapperem procestoval více než 2 400 km. Během pobytu si vedli deník s poznámkami o svých dojmech a foto-dokumentacích. Z jednotlivých stran je patrné, že zapisovali hodně a rychle, avšak tyto vlohy silně kontrastují s jejich schopnostmi přepsání zápisků na počítač.

Řečeno slovy klasika:
                       „I zželelo se synu znavených vědců, 
                        a nabídka se vloudila, 
                        přepsati nečitelných textů, 
                        ač činnost jest mu nemilá“.

Pátek 28. května, Atény: Archeologické muzeum.
Bůh Dionůsus, syn boha Dia a Thébanky Semely, údajně daroval Řekům víno. Byl oslavován zpěvy, tanci a ztřeštěnými nápady. Byl rovněž nazýván „Bakchos“, což v Řečtině znamená „Ztřeštěný“ nebo „Bromios“, tedy „Bouřící“. Méně známé třetí jméno „Euhios“ vzniklo z výkřiků „euhoi“, často provolávané bakchantkami při orgiích.
Poznámka: Milan Kundera ve „Směšných láskách“ uvádí, že Slovenky ve chvílích vzrušení říkají sladké „joj“! Proto by se měl Bakchus do Slovenštiny překládat „Jojhoj“.
O pár řádků níže.
Na amfoře je zobrazen Zeus s těhotným stehnem. Podle pověsti byl Zeus požádán svou těhotnou milenkou, aby se jí ukázal v celé nádheře. Jeho žena Héra na ni za tuto opovážlivost seslala blesk. Semela sice zemřela, ale protože byla ovinuta břečťanem, nenarozený syn přežil. Vystrašený Zeus si rozřízl stehno, nedonošeného Dionýse do něj zašil, čímž jej zachránil.
Poznámka: Zasadit doma břečťan a ověřit, jak chrání před rodinnými bouřkami. Zašívat děti do stehna je nesmysl. Myslím, že je to i trestné.

Sobota 29. května, Hotel Afrodita.
Recina je víno konzervované pryskyřicí. Obrovská vedra nás nutí pít víc a víc. Optimální poměr jsou tři díly vody jeden díl Reciny.

Neděle 30. května, Korint, Mikény.
Korint: Řekové konzervovali vína nejen pryskyřicí, ale i mořskou vodou. Zůstat u „Reciny“ (konzervovanou pryskyřicí), teplota stále stoupá, litr na den nestačí. Otřesné množství komárů, jednou vlhkou utěrkou lze zabít až pět jednou ranou. Zjistit, jak se Řecky řekne „repelent“.
Mikény: Lví Brána je zajímavá, nepodařilo se najít žádné boty. Komáři koušou i v poledne.
Henrich Schlieman zde objevil devět obrovských nádob pro uchování vína. Řekové neměli sklepy a amfory zakopávali do vlhkého písku. Teplota stoupla na 36 stupňů ve stínu. Večer je nutno propočítat zda můžeme zvýšit denní dávku „Reciny“

Pondělí 31. května, Olympia.
Sportovci nepoužívali žádné boty. Olympijští vítězové byli mimo jiné odměňováni zvláštním druhy vína, které pili vždy ředěné. Ještě jedno stipendium a vyhrajeme Olympijské hry.

Úterý 1. června, Patras.
Nejlepší Recína jakou jsme kdy pili. Jen kdyby jí bylo možné trochu víc vychladit.

Středa 2. června, Athény: Beneki Museum.
Řeckým slavnostem, na kterých se pilo víno, se říkalo symposión. Hostům byli rozdávány věnce z různých květin, kterými si zdobili hlavu. Sluhové míchali víno s vodou ve velkých kráterech. Hostitel určoval, v jakém poměru se bude víno ředit. Symposión se zahajoval chvalozpěvem a volbou krále sympózia, tzv. Archóna, který řídil průběh pitky a zábavy. Obvyklý poměr ředění vína k vodě byl 1:2 nebo 2:3, silnější vína 1:3.
Na sympóziu se napůl leželo na lehátkách. Jedno lehátko připadalo na dva až tři muže. Před sympóziem se všichni umyli a navoněli.
Poznámka: Vedra nepřestávají, je třeba zkusit zbývající poměry ředění.

Pátek 4. června, Larisa.
Řekové údajně používali víno nejdříve jako lék. Homér však dokazuje, že víno bylo nápojem každodenním. Pili ho nejen muži, ale také ženy a děti. U snídaně do něj namáčeli chléb. V Larise mají tvrdou vápenatou vodu. Vyzkoušeli jsme neředěnou Recinu. Zítra si musím přivstat a dodělat poznámky.

Sobota 5. června, Volos.
V novinách píšou, že zde bylo včera v 11:15 zemětřesení o síle 5,7 stupňů podle Richtera. To jsme seděli ve vlaku na cestě do Volosu. O zemětřesení nevíme. Já tvrdím, že to bylo proto, že vlak se příliš třepal. Perry tvrdí, že by bylo lepší snížit poměr Reciny. Přesvědčil jsem ho, že vedra ještě nepominula.

Neděle 6. června, Soluň.
Hledáme památky po soluňských bratří Cyrilovi a Metodějovi. Ani jeden kostel jim není zasvěcen. Perry doporučuje snížit koncentraci Reciny. Protestuji. Jak to souvisí s neúctou Řeků k našim věrozvěstům? Vedra nepolevují, Perry souhlasí.

Pondělí 7. června, Kavala, Filipi.
Kavala:
Na sympóziu se hrával kothabos. Tři účastníci sympózia drželi ukazovákem mísu za zvláštní ouško a zbytek obsahu nedopitého vína se snažili vylít ze vzdálenosti několika metrů zpět do kráteru. Kdo nejmíň rozlil byl obdivován a oslavován. Při vrhání vína zpět se pronášeli přípitky a oznamovaly projevy úcty na přítomné nebo známé osoby. Vyslovené přání, po němž následovalo bezchybné šplíchnutí vína z mísy, zvané kiliks, muselo být naplněno. Jeden filozof vypil půl poháru otráveného vína a předtím než zbytek vyšplíchl do kráteru, pronesl přání, aby se jeho hostitel napil na jeho zdraví z plného poháru. Tak se podle legendy otrávili oba.
Poznámka: Technicky nelze ověřiti vzrušení ze hry kothabos. Recinu totiž ředíme v plastikových lahvích. Kdyby tu byl kráter, určitě bychom si kothabos zahráli. Přál bych si, aby už nebyla taková vedra. Perrymu vedra nevadí, ale souhlasí, že od zítřka budeme ředit 2:3.

Úterý 8. června, Soluň: Archeologické Muzeum.
Celkem jsme nafotili 300 bot na antických sochách. Večer sedíme v přístavní restauraci, pojídáme chobotnice a zapíjíme neředěnou Recinou. Musíme se připravit na moravské neředěné.

Víno a František Palacký: Otec národa

Perry Tapper

Když člověk potřebuje najít své kořeny, ze kterých je ovoce jeho duše vyživováno, jak poznamenal kdysi jeden velký historik, musí se obrátit na minulost svého národa, nebo na jeho odnože. To může ale znamenat mnoho pro mnoho lidí. Někdo zapomene na kořeny a bude myslet jenom na území kde kořeny rostly, jiný zapomene na kořeny i území a bude myslet na genetické kódy a bude hledat co má společného s ostatními stromy a zavrhne všechno co má jen trochu jiný tvar, či formu. Další bude vyhledávat jenom šumění stejných stromů, aby se schoval. A tak vzniká nový problém, jak správně definovat náš původ, který vznešeně nazýváme identita.
V České zemi se vyskytuje zatím velmi hustý les Moravských stromů, na kterých je vidět hodně jedinců s podobnými listy, ale i mutace s odlišnými tvary, které nemohou být moravské ani kdyby si na kmen napsali velkými písmeny "Su z Moravy" a nad tento nadpis nalepí plakát s heslem: Myslíme jinak! Ostatně, Moravané mají velký vzor, na který nechápu proč zapomínají. Je to František Palacký, který se pokoušel o národní identitu a nevím proč je nazýván otcem Českého národa. Odpusťme mu to. My v Americe to říkáme mnohem výstižněji: Let him rest in peace!
Uvažoval jsem mnoho, jak k tomu došlo. A jedna s pracovních hypotéz, kterou s kolegy Blahou a Hlaváčkem ověřuji je, zda za toto Palackého pochybení, může daleko více existence rakouského vinařství, než existence Rakouského národa. Tato hypotéza je především podložena jeho známým výrokem:
"Tato odrůda malá sice jest, ale odjakživa zvláštní a sama o sobě stávající".
Citováno z jeho stěžejního díla: Dějiny národu v Čechách a v Moravě. Tomu sám věřil a mnohokrát prohlásil, že Český rod patřil do Rakouska. Sám říkával: "kdyby druhu rakouského nebylo již odedávna, museli bychom v interesu Evropy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil."
Palacký usiloval o smysl české jedinečnosti zvláště s přihlédnutím k nevyvratitelnému faktu, že si toho večera popletl národ s vinohradem. Tehdy totiž napsal do svého deníku známý citát:
"Pili jsme před Rakouskem, budeme pít i po něm!"
Dnes můžeme pozorovat přímé ohrožení moravských rodů-vinohradů. Vzduch je plný nečistot, hnoje je někde moc a jinde nedostatek a česká neviditelná ruka trhu je líná.

Závěr:

Před několika roky jsem přišel do České republiky (bývalého Československa) studovat historii. Učili mne, že Palacký byl otec Českého národa a byl jsem překvapen, že pocházel z Moravy. Studoval jsem všechno dostupné o Palackém a musím prohlásit, že byl milovník vína. Je to zřejmé např. z dopisu, který byl omylem doručen (následkem nečitelně napsané adresy) do Německého parlamentu ve Frankfurtu. Původně byl totiž adresován Německému vinařskému svazu , a Palacký v něm děkoval za dodávku Rýnského, které sice vypil, ale slušně ho odmítl, protože se Moravskému nevyrovnalo. Němečtí poslanci, kteří pili zásadně Rýnské chtěli zabránit ostudě a z kolegiálnosti přepsali slovo víno na národ. Toš tak.

Já jsem se na Moravě oženil a i když jsem nezbohatl, stal jsem se bohatším o poznání jedné velmi složité historie, naučil jsem se po Moravsky pít, veselit se a konečně jsem pochopil, co to znamená, když někdo řekne, že kecá jak Palacký. Na zdraví!!!

Důkazy o virtuální podroušenosti ilegálně získaných překladových programů

Petr HLAVÁČEK, Antonín BLAHA

Vážení přátelé,

jako každoročně si dovolíme seznámit Vás s jedním z našich nejzávažnějších objevů, tentokrát z oblasti rutinního používání počítače. V jedné z našich bývalých přednášek (1) jsme dokázali blahodárný vliv vína na naši publikační činnost. Od té doby došlo k výrazným změnám, které jsme se snažili analyzovat.

Především je třeba konstatovat, že množství konzumovaného vína při přípravě jedné přednášky se zdvojnásobilo a v loňském roce se ustálilo na hodnotě 1,4 až 3,5 litru vína na přednášku. Z toho lze snadno usoudit, že autoři pijí víno ze sedmiček a nesnáší nedopitou láhev. Bohužel se zvyšujícím se věkem se zvyšuje i Bethovenův index přednášek nedokončených.

Protože z našeho pohledu stále ještě nerozlišujeme špatná a dobrá témata přednášek, nýbrž jen špatná a dobrá vína (2), která při výzkumu konzumujeme, podařilo se nám zjistit, že k transferu návykovosti na dobré víno dochází nejen mezi námi navzájem, ale že se přenáší i mezi člověkem a počítačem. Zjistili jsme, že naše zvýšená spotřeba vína není způsobena zvýšením naší skutečné konzumace. Dospěli jsme k přesvědčení, že naše počítače podlehly návyku na víno a vykazují v poslední době výrazné příznaky virtuální podroušenosti.

Dovolte nám předložit (jako obyčejně premiérově, a speciálně pro Vás) důkaz. Vypili jsme při práci s počítačem 2,8 l burgundského a s využitím pirátské verze softwaru PC-Translator jsme nechali přeložit známou báseň Jana Nerudy: Romance o Karlu IV. do němčiny, z němčiny do angličtiny a z angličtiny zpět do češtiny.

Jan NERUDA Romance o Karlu IV. Orginál	Jan NERUDA Románský jazyk o Edovi IV. Počítačová verse překladu
Král Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli si k dubovému stolu – ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic.	Král Eda s Buškem z Vilhartic teď kopá na z dubu stůl - ti dva již nápoj z mnoha šálků dohromady a za vy sám z naplněných plic.
„Nuž dej sem zlaté číše, páže, a nalej vína – dolej výš – dnes, pane Bušku, čehos zvíš!“ král Karel vesel káže.	"Dobré povolení zde zlatý šálek, strano a udeří vinobraní - dolní výška - dnes, pane Bušku, čeho jsi živočich!" král Eda veslo káže.
„Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo – toť první víno, které v Čechách zrálo – aj tedy vzhůru, pijme již!“	"Zde po tom vinobraní, Bušku, slyšet, domácí slunce nás loni uspořádá - dítě první vinobraní, který v Čechách zrává - och, pak nahoru nápoj již!"
A pili – král však náhle prsknul –„To že je víno? tenhle kvas? Vždyť křiví ústa, láme vaz!“ a zlostně rukou mrsknul.	Nápoj - král jakkoli náhlý údernice -"tento s jménem vinobraní? mrtvé kvasnice?Dobré obrátit ústa, lámat krk!"a rozzlobeně paže stydlivý.
„Eh – vezu révu z Burgund sem,“král dál a dál si v zlosti svojí vede,„a takovouhle peluň mně z ní svedeta velebená česká zem!	"Jak - nésti vínu révou z hradu-a zde,"král podél a podél vy sám v hněvu náš posmívá se,"a takovouhle pelyněk mne z ona balamutíona výročí Čech země!
Jsem přesvědčen, když broskve vsadím,že sčesám trpké trnky z nich,a chceš-li klidit pustý smích,zde růže sázet radím!	Byl přemluven, kdy broskev začne,jasná ostrá trnka z ní,a chtěl bych oni-kdy klid zanechá smích,zde růže následkem radím!
Však jaká země – taký lid!Vás kdyby učit chtěli všichni svatí,zda všimnou si jich Češi paličatí –buď svatý rád, když není bit!	Jakkoli jak země - tak i lidé!Vy kdy učíte jste každý svatý,zda oznámení jim vy Češi umínění -jeden ze dvou svatý, kde není paměťové místo!
Jak bych zde mlátil otep slámy!Nechť chci co chci, za krátký čas se všechno jinak zvrtne zas – mám já to bídu s vámi!“	Jak může zde vyskočit uzel slámy!Nechť já chci co já chci, pod krátký někdy se všemi jinak zaplést ještě jednou - já mám mne nuzák s vámi!"
Přec zase číši k ústům zdvih a napiv se své velké dobré očiteď kradmo přes stůl po soudruhu točí,ten však je jako pěna tich.	Přec znovu šálek délky ústa úder a nápoj s ní velikými dobrými očimateď tajný nad stolem nahoru přítel běda další,ale ten jak pěna mlčení.
Jen – aby marně nezahálel –pan Bušek máčel zub a pyska víno ku půnebí tiska po jazyku válel.	Pouze - zbytečný začátek -pan Bušek smočil zub a reta vinobraní punc publikacea nahoru jazyk válec.
„Ba je to bída,“ děl zas krála rychle zavdal sobě vína znovu,tak rychle, jak by bránil zlému slovu;však kolem úst již úsměv hrál.	"Dokonce také to s jménem nuzota," dělo znovu krála pevný zavdal vinobraní ještě jednou,tak rychle, jak hájit špatný výrazjakkoli o ústech již smát se uspořádat.
„Mám žízní umřít ? – Na mou víru,Tys oslep, páže – nevidíš,že přede mnou je prázdná číš? – A dej mi dobrou míru!	"Mít žízeň krychle ? - vskutku na mé propagaci,Tys slepý, Strana - ignorovala,přede mnou je prázdné cis? - A dej mi dobrý mír!
Pij, Bušku – již se nezarmuť – a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:můj jazyk je jak známo vybíravý –a našel již v tom víně chuť.	Nápoj, Bušku – již nezarmuť - a mimochodem, co král váš moudrý pravý:můj jazyk kdy jak široké znalosti vybíravý -a zařídí již v tom vinobraní okusit.
Víš – zkoumat třeba, Bušku milý,to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, ale milé zas –my, myslím, se už vpili!“	Víte, vyšetřovat co bude-li nezbytné, Bušku drahý,to vinobraní má zvláštní příroda, z počátku ostrý, ale drahý znovu -my, mysl, již vsákli!"
„Nu vidíš, králi: tak náš lid!Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se – však květe po svém, v osobité kráse -“teď přerušil svůj náhle klid	"Toš vidíte, králi: tak naši lidé!Já mám duši zvláštní - poněkud drsnou zdá se - jakkoli květinu nynější, v jednoduché kráse -"teď přerušen můj naráz klid
hned rozveselen Vilhartice –„ach přibliž k tomu lidu hneda přitiskneš svůj k němu reta neodtrhneš více!“	ihned těší Vilhartice -"ó! přibliž se k tomu národu okamžitě a naléhej k němu můj pyska neodlepíš víko!

Vážení přátelé,

z této průkazné ukázky je vidět, že naše počítače jsou schopny se opíjet - zatím nevíme čím. No ale pravděpodobně dopíjejí naše vína, když je již naše pozornost oslabena. A na závěr si Vás dovolujeme upozornit na jeden základní rozdíl mezi námi a počítači. Zatím co naše počítače v naší přítomnosti virtuálně hloupnou, naše výkony konzumací vína rostou. Druhá část důkazu bude předložena večer, kdy budeme komunikovat jen ve verších, patrně ve formě sonetů.

Děkujeme Vám za pozornost.