Výstup na Akrokorint

Dámy a pánové,

dovolte mi zahájit dnešní v pořadí již sedmou vědeckou radu děkana Fakulty technologické. Zahájit musím omluvou za změnu plánovaného termínu našeho zasedání a poděkováním za to, že jste naši situaci pochopili a vyšli nám vstříc. Místo rozvádění situace, kterou jsme museli řešit, mi dovolte připomenout jeden antický příběh.

Korintský král se rozhodl pozvat učitele z Athén, aby mu pomohli vychovávat mládež, která podle radních pustla a stále více podléhala zlým mravům. Hodně si od toho sliboval a protože chtěl mít jistotu, zašel do místních lázní za nejslavnější vědmou. Zeptal se jí, co má pro příchod Athénských udělat. Ona mu řekla: Musíš vystoupit na Akrokorint, tedy na vysokou horu nad Korintem, ale v noci a z východní strany, to je z té strany, co na horu nevede cesta.

Král tak učinil, šel sám v noci za vydatného deště a proti silnému větru. Když nad ránem vystoupil na vrchol, nikdo ho tam nečekal, brány byly zavřeny a tak se promoklý a podchlazený vrátil po západní pohodlné cestě do paláce.

Tam na něho čekal posel z Athén se vzkazem, že Athénští nemohou přijet.

Král se rozzlobil a poslal vojáky, ať mu vědmu předvedou. Vzteky na ni křičel: „Jaká jsi to vědma! Věděla jsi, že Athénští nepřijedou?“

Ona odpověděla: „Věděla!“

„A proč jsi mne posílala v noci a dešti na Akrokorint?“

A ona odpověděla: “Abys pochopil, že někdo za deště a větru nemůže přijet!“

Dámy a pánové,

Někdy se zlobíváme na nevinné, anebo přisuzujeme nepěkné věci lidem neoprávněně. Přejděme k programu dnešní vědecké rady nezatíženi zlobou, vždyť nikdo z nás nekráčel v noci v dešti a větru na Korintskou Akropol.

Zahájení 6. vědecké rady

Vážené dámy a páni profesoři, docenti a kolegové,

je mi potěšením přivítat Vás na šesté vědecké radě devátého

děkana Fakulty technologické UTB ve Zlíně.

Poslední dny proběhly ve znamení voleb a ještě dnes - třetí den po

uzavření volebních místností - neutichly hlasy nadšení, či zoufání.

Říkám to proto, že i dnešní den bude ve znamení voleb, či

hlasování. Na programu dnešní vědecké rady se budeme

hlasováním vyjadřovat k souhlasu, či nepodpoření návrhu

habilitační komise a odpoledne bude náš universitní akademický

senát volit rektora.

Snad to byl Euklides, velký antický matematik, který kdysi

měl prohlásit, že pravda se nerada zdržuje ve skupině většiny

a upozornil na to, že mnohokrát museli proti většině bojovat i

Olympští bohové.

Dovolte mi tedy vznést přání, nebo přesvědčení, že výsledky

hlasování na naší vědecké radě a stejně tak i dnešní volbou

rektora nebudou Olympští bohové pohoršeni.

Ostatně, mají dost práce napravovat hlasování řeckých odborářů

a udržet Řecko v náručí EU.

Děkuji Vám za přijetí pozvání a dovolte mi přejít k programu

našeho dnešního zasedání.

Zahájení zasedání Vědecké rady děkana FT UTB ve Zlíně dne 12. října 2010

70 let v Bratislavě

Vaše magnificence pane rektore, spektabilé, honorábilé, profesores, doctores at scholares,

vážení hosté,

dovolte mi tlumočit upřímnou gratulaci k Vašemu 70-letému výročí jménem Fakulty technologické ve Zlíně. Vaše výročí totiž považujeme za důvod k oslavám i u nás ve Zlíně.

Pro mne osobně je velmi obtížné vyjádřit se k okolnostem vzniku Vaší fakulty z mnoha důvodů.

Není žádným tajemstvím, že velký průmyslový filosof Tomáš Baťa, jehož jméno naše Universita převzala, byl známý tím, že neměl rád akademickou okázalost. Vždy si vybíral své spolupracovníky na základě jejich výsledků z jejich minulého působení, chtěl mít jistotu o jejich uplatnitelnosti a tvůrčích schopnostech.

Na straně druhé, ač mu to žádný zákon nepředepisoval, nechal postavit řadu škol, včetně obecných v okolních obcích. Dodnes je oceňován jeho jednoduchý vzdělávací systém, takzvané Baťovy školy práce. Dopoledne studenti pracovali, odpoledne se vzdělávali. Pragmaticky orientované přednášky obsahovaly nejnovější poznatky a zkušenosti z technologie, podnikové ekonomiky, vyučovaly se cizí jazyky, ale chování v určitých podmínkách včetně rozšiřování všeobecného kulturního přehledu.

Struktura a náplň jednotlivých předmětů takto organizované výuky ale nesplňovala tehdejším zákonem stanovené požadavky vysokoškolské výuky (o kterou ostatně ani Baťovci neusilovali).

A to se ukázalo jako velká výhoda v roce 1939. Němci po studentských demonstracích 28. října postřelili Jana Opletala, kdy se jeho pohřeb proměnil ve velkou protinacistickou demonstraci. Protektorátní Vyhláška rušící vysoké školy byla sice napsána pečlivě, ale přesto se při jejím sepisování zapomnělo na dobře organizovanou firemní Baťovu školu práce. To umožnilo legalizovat badatelské aktivity vysokoškolským odborníkům ze zrušených škol, zejména skupině okolo prof. Otty Wichterleho.

Výsledky jejich práce musely být dokonce utajovány, ale brzy se informace dostaly i k samotnému K. H. Frankovi, který na Staroměstském náměstí v Praze (manifestace byla svolána na počest narozenin Adolfa Hitlera) prohlásil, cituji:

„Ich werde in Zlin keine Hochschule dulden!“ „Nestrpím ve Zlíně žádnou vysokou školu!“

Poprvé (z našeho pohledu) došlo k obrácené situaci, kdy výklad existujících zákonů zabránil likvidaci vzdělávání, v tomto případě vysokoškolských aktivit ve Zlíně. Co se ale nepodařilo K. H. Frankovi, povedlo se národním správcům. Po převratu v roce 1948 byla Baťova Škola Práce zrušena a administrativně převedena na státní střední školu. Zajímavé jsou výroky a zdůvodnění tohoto úkonu. Tehdejší národní správce JUDr. Ivan Holý prohlásil:

„Úroveň naší technické vyspělosti (ve zlínských závodech) je tak vysoká, že i když úplně zrušíme technický rozvoj, nemůže nás západní Evropa dohnat ani za padesát let.“

Tento výrok byl pronesen právníkem, bez analýzy, v evidentní snaze likvidovat třídního nepřítele, či protivníka.

Stačilo ale pár let a objevují se první vyjadřované potřeby technické inteligence provázené úvahami o založení vysoké školy technického typu v tehdejším Gottwaldově. Vznášené námitky nepřejících jsou systematicky odstraňovány a zdůvodňování je upravováno, až se podařilo najít východisko.

V roce 1959 byli přijati první gottwaldovští studenti právě v Bratislavě na STU, jejíž tehdejší vedení se usmívalo nad deset let starým výrokem národního správce a pomohli většinou starým Baťovcům v úmyslu vybudovat důstojné vzdělávací pracoviště , kteří se naopak z hloubi duše za výrok národního správce styděli.

Administrativně bylo toto pracoviště po dvou letech převedeno pod VUT v Brně, ale skupina zaměřená na koželužskou technologii zůstala až do roku 2002 administrativně součástí bratislavské fakulty. Což by mnohem lépe dokázal popsat a osobními zážitky doplnit současný děkan profesor Bakoš.

Dlouho jsem zvažoval, zda k řadě zmíněných příhod přidat i slova našeho státníka, který tehdy, ještě v jiné vysoké státní funkci, při návštěvě Zlína prohlásil:

Nemyslím si, že by měla být v každém městě universita a nepočítejte s mou podporou zřízení samostatné University ve Zlíně.

Nebránily mu v tom žádné zákony, ani nepředložil žádné důkazy. Prostě si jen nemyslel.

Vaše magnificence, pane rektore, spaktabilé, honorábilé,

nechtěl jsem dnešním vystoupením fatalisticky zdůrazňovat naše zlínské problémy. Ostatně diplomaticky by bylo lépe o nich nemluvit, chtěl jsem jen před akademickou obcí na našem případě konkrétně ukázat, že za dlouhou dobou existence vysokoškolských aktivit nejsou jen vědecké úspěchy, ale i překonávání velmi komplikujících aktivit mocných, kteří mají potřebu vzdělání rušit, nebo mu nepřát. A již jen malý dodatek, když byla nakonec v roce 2001 zřízena ve Zlíně Universita Tomáše Bati, na inauguraci nového rektora se dostavil jediný ministr - z Bratislavy.

Vaše magnificence pane rektore,

Má poslední slova patří Vašim moudrým předchůdcům, současným kolegům a pevně věřím i budoucím spolupracovníkům. Ohlédneme-li se dnes na uplynulých sedm dekád, není pochyb o tom, že je za co děkovat, je k čemu blahopřát.

Uprimne Vám blahoželáme a zo srdca dakujem.

QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.

Projev na slavnostním zasedání Vědecké rady Fakulty chemickej a potravinárskej technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě, dne 29. září 2010

Feuchtwanger

Dámy a pánové,

dovolte mi, dříve než zahájíme jednání již šesté Vědecké rady Fakulty technologické, vzpomenout na jeden můj zážitek, který se mi vybavil v souvislosti s událostmi posledních dní.

Před víc než čtyřiceti lety jsem si vybral pro písemnou část maturitní zkoušky z českého jazyka esej. Téma bylo Můj oblíbený literární hrdina. Protože jsem krátce před tím četl Feuchtwangera, začal jsem psát o jednom jeho románu. Ale po chvíli nebylo psát o čem a tak jsem musel přidávat. A připsal jsem výrok jedné jeho hrdinky, která říkala něco ve smyslu:

„Člověk se učí dva roky mluvit, ale šedesát let se učí mlčet“.

Pointa k tomuto výroku byla v tom románu ale o pár stránek dále. Hrdinka to komentuje:

„Když jsem říkala, že po šedesáti umí člověk mlčet, nemyslela jsem tím, že by mlčel, ale že nemluví tolik o hloupostech.“

Na tuto esej jsem dostal dvojku a musel jsem si před celou třídou vyslechnout komentář, že je to proto, že jsem určitě Feuchtwangera nečetl, ale přečetl jsem si někde pěknou esej o Feuchtwangerovi. To se mne dotklo, a když jsem se s tím svěřoval své známé, usmála se a řekla:

„To bude tím (myslela češtináře), že ještě nemá šedesát!“

Takže je to tady. Dnešní naše vědecká rada má oproti minulému zasedání o jednoho šedesátníka navíc. Doufám, že poznáte, že alespoň trochu ubude nadbytečných řečí.

Dovolte mi připít si s Vámi na tuto událost. S Vámi v řečech shovívavějšími, i s Vámi, kteří stále ještě dáváte dvojky, kde by patřily jedničky.

Zahájení Vědecké rady FT UTB ve Zlíně, dne 16. 03. 2010

Lepší mravy

Dámy a pánové,

Dovolte mi zahájit již pátou vědeckou radu Fakulty technologické ve Zlíně.

Vítám Vás srdečně, především Vás, kteří jste vážili cestu z daleka, ale i Vás, místní.

Dnes nás čeká jedna obhajoba a diskuse ke studijním programům, schvalování a dalších věci. …

Když jsem se včera večer připravoval na dnešní jednání, přišel mi Email od jednoho novináře, který připravuje článek na téma Krize a Baťa. Takové téma - druhý den po volbách a před vědeckou radou. Podle něj má být v posledních měsících u nás nejčastěji skloňované slovo Krize.

Já jsem vyrůstal v době, kdy jsme se učili, že krizi znají jen na Západě. Tak tedy, je-li krize u nás, je to důkaz, že jsme již součástí Západu.

Zlín je ale poněkud na Východ, což, mne opravňuje k většímu optimismu, že dnešní vědecká rada ještě nebude ovlivněna krizí a starostmi kolem ní.

A chcete-li ještě jiný důvod proč to říkám: je to klasický antický citát Plinia mladšího. Podle něj - Bohatství mění mravy, nikoli k lepšímu.

Takže dovolte mi zakončit úvodní řeč slovy:

Vzhůru, vstříc chudým zítřkům, které bezpochyby zlepší naše mravy!

Zlín 9. června 2009

Zasedání vědecké rady

Dámy a pánové,

dovolte mi jen pár slov úvodem. Četl jsem si nedávno v Baťových poznámkách a našel jsem tam řadu podnětného. Např. Na jedné dozorčí radě si Tomáš Baťa posteskl:

Největší, překážkou pokroku … je to, že pokroku lze docíliti jen za součinnosti mnoha lidí.

A měl pravdu. V posledním týdnu jsme s paní Ing. Šímovou usilovali o dostatečný počet součinných lidí pro naplnění kvora. Když se blížil termín vědecké rady, začal se zákonitě zvyšovat počet omlouvajících se. Osobním jednáním a kontakty se dařilo přesvědčovat omlouvající se a získávat tak přislibující. Tak tedy speciální dík patří především šesti statečným, kteří čestně zběhli z klubů Zasloužené rekreace do klubu Odpovědného překonávání překážek pokroku.

A tady bych vzpomenul jiného velikána, jednoho ze zakladatelů Izraele Ben-Guriona, který prohlásil:

Kdo nevěří na zázraky, není realista.

Vážení členové vědecké rady, dovolte mi přivítat Vás, jako pokrokové součinné realisty na třetí Vědecké radě děkana Fakulty technologické.

A tak po baťovsky: Hurá do práce!

Zahájení první vědecké rady

Vážení dámy a páni profesoři, docenti a kolegové,

je mi potěšení přivítat Vás na první vědecké radě devátého děkana Fakulty technologické UTB ve Zlíně.

Dovolte mi taky při této příležitosti vzpomenout na několik momentů spojených s touto místností. Poprvé jsem do ní vstoupil někdy v září roku 1968 jako středoškolský student. Pozvali nás vysokoškoláci, abych společně postupovali v protestech proti invazi spojeneckých vojsk. Jeden můj kolega tehdy navrhoval nějaký nesmyslný protest a zdůvodňoval to tím, že ze zasedací místnosti děkana FT je pěkný rozhled na celý Gottwaldov.

Tehdejší děkan doc. Borkovec hned reagoval:

„Pánové, máte pravdu, že z této místnosti vidět daleko, ale nezapomínejte na to, že tato místnost je vidět z mnohem větší dálky, než je vidět z ní!!!“

Na první silné zážitky z mládí se nezapomíná a tak jsem si dnes dovolil se s Vámi o tuto dávnou příhodu podělit. Má to jistou paralelu s dnešním setkáním. Tehdy v šedesátém osmém jsme se my, středoškolští studenti, domnívali, že z této místnosti jsme schopni ovlivňovat nejen chování velmocí, ale zachránit lidstvo od bouří a katastrof. Poprvé jsme si prožívali, že je na nás z takové dílky vidět.

S odstupem času oceňuji tehdejší děkanovu repliku a snažím se domýšlet, co všechno tehdejší vedení udělalo, aby nově budovaná bárka FT VUT mohla vyplout do badatelských moří a vědeckých oceánů.

Dnes se naše loď již může chlubit několika obtížnými plavbami po světových mořích. Nebylo nikdy snadné. Úspěšné mise se nedají řídit, ani plánovat jen z místnosti s pěkným rozhledem na Zlín.

Proto se mí předchůdci a naposled i nové vedení FT snažili hledat takové lidi, kteří ze svých pracovišť vidí dál, než na Zlín a na které se pohlíží z větších vzdálenosti, než je naše země.

Naštěstí, dnešní studenti již nevnímají otázky šedesátého osmého roku jako problém, který by byl aktuální pro tuto místnost.

Dámy a pánové, vítám Vás na pomyslné palubě lodi FT UTB ve Zlíně.

Pro Vaše rozhledy a Váš věhlas jsme si Vás vybrali jako členy Vědecké rady Fakulty technologické a jsme Vám vděčni, že jste naši nabídku přijali.

Očekáváme, že nám na naší plavbě pomůžete vyhnout se ledovcům, mělčinám a bezvětrným dnům.

Ze srdce bych si přál, abychom po čtyřech letech v poklidném přístavu mohli předávat kormidlo s dobrým pocitem lidí, kteří zvládli plavbu ve všech podmínkách, jenž nám osud připravil.

---

Oficiální zahájení první vědecké rady děkana FT UTB ve Zlíně, v zasedací místnosti č. 311 dne 27. 11. 2007.