Víno a zázraky

Petr Hlaváček a Antonín Blaha

Dámy a pánové

jsme oba realisti, a proto věříme na zázraky. Nejpodivnější na zázracích je totiž to, že se dějí.

Tak dobře, to nebylo naše, to řekli kdysi jiní, ale my si za tím stojíme. (Chesterton, Einstein, …)

Pro hladký průběh naši přednášky prosíme pořadatele, aby umožnili těm, kteří nevěří na zázraky, odsednout si od slušných lidí. Totiž pro ty slušné máme připraven omezený počet kousků zázračně upraveného vína. Jedná se o tyto odrůdy:

Chardonnay, Rulandské modré, Muskát žlutý a Zweigeltrebe, Zweigeltriebe růžové.

Pro jistotu, doporučujeme všem, kteří na zázraky nevěří, ať odejdou ze sálu. Představitelé televize a tisku prosíme, aby v případě pořizování audio-, či video-záznamu s tím neobtěžovali žádného z ministrů vlády.

Dámy a pánové,

Naše přednáška bude rozdělena do tří krátkých částí:

První: Děkujeme, přicházíme.

Druhá: Děkujeme, přijdeme.

Třetí: Závěr a potlesk.

Část první

Zde si musíme položit základní otázku: Proč je u nás po revoluci tak málo zázraků?

Odpověď: Se zázraky je to jako s medailemi v Rusku. Medaili v Rusku dostane jedině ten, kdo už nějakou má. Zázraky může dělat jedině ten, kdo už nějaké udělal. A my jsme se za zázraky styděli, my jsme to na školách mladé neučili, a jak to skončilo, vidíme každý den ve zprávách: zemětřesení, drogy, sex, násilí, předjíždění na dálnicích, sčítání lidu, poplatky u lékaře, Sodoma Gomora…

Ano, my - minimálně my dva - cítíme vinu a je čas se mladým lidem omluvit. Je nám velice líto, že jsme v minulosti neprojevovali dostatečnou občanskou statečnost a neučili Vás, že existují zázraky.

Napravit chyby nebude snadné, nejsou odborníci, není literatura a akreditační komise udělí právo vzdělávat o zázracích pouze těm, kteří mohou prokázat, že za posledních pět let provedli alespoň pět českých zázraků a pokud možno, alespoň jeden v Angličtině. A to by byl první zázrak, kdybychom alespoň jednoho takového našli.

Dále - naše universita si nemůže dovolit presentovat nekvalitní výsledky, akreditační komise nám neuzná žádné neprůkazné, nedokončené, nebo nedokonavé zázraky, a nesmíří se ani se zázraky pouze slíbenými. Zázraky jsou nedostatkovým zbožím a to nemluvíme o víně. Jak říkával náš velký vzor Tomáš Baťa: Neříkejte mi, jak to nejde, hledejte způsob, jak to jde.

Kdo chce být přítomen zázraku, nechť prosím dobrovolně uhradí zázrakový regulační poplatek. Jeho výši jsme odvodili od Julínkova zdravotního regulačního poplatku. Pozor, tento poplatek musí zaplatit všichni přítomní, kojenci, nenarození, důchodci učitelé i novináři.

Upozorňujeme, že poplatek v žádném případě nevracíme, a to ani v případě, že se zázrak nepovede. Prostě zaplaťte, děkujeme, odejdeme a ani Vám neřekneme, jak s penězi naložíme.

Doufáme, že Vás lékaři již vychovali a povinný poplatek Vám lékař taky nevrací, i když vás nevyléčí, nebo když třeba umřete. Jeden důchodce se šel zeptat do ambulance, kolik teď stojí zdravotní poplatek. Sestřička ho zinkasovala, řekla mu, že 30 Kč. On přišel celý šťastný domů a umřel. Ani na pohřeb mu nepřišli.

Navrhujeme, aby od zázrakového regulačního poplatku byli oproštěni všichni přednášející v Buchlovicích, dále osoby obojího pohlaví, které nám alespoň jednou tleskali, a ty které už v životě někdo alespoň jednou zklamal slibem zázraku a slib jim nebyl splněn … Takže zas o nějaký horentní počet nepůjde.

Jaký tedy bude učiněn dnes zázrak?

Experimentální část.

Výroba vína je provázena nutnými technologickými ztrátami. Odhaduje se, že 5 až 7 % vína neskončí v našich útrobách, ale rozlije se. Skončí tedy na zemi, na stole, pod stolem na košili, či halence, na stěnách lahví, skleniček a jinde. Rozlité víno je víno nevratně ztracené. Jen výjimečně se dá olíznout, ale je to jen zanedbatelný objem z vína rozlitého.

Rozlité, či vylité, víno je tedy víno odpadové, i když je to odpad ekologický.

Přičemž tento problém je problémem řešitelným. Stačí převést víno do podoby skupenství tuhého a tudíž omyvatelného. Upadne-li Vám kousek tuhého vína, prostě ho zvednete, opláchnete a pokračujete v konzumaci. U vína v tuhém skupenství prakticky není možné podávat a účtovat podmírové dávky. Všichni naši studenti vědí, že měření hmotnosti je 1000 krát přesnější, než měření objemu. Hmotnost tuhého vína nezávisí na teplotě a odpadají problémy s teplotní objemovou roztažností vína.

A my si dnes dovolíme, zatím v omezeném množství, předložit výsledek našeho zázraku. Jistě jste již pochopili, že zázračnou přeměnu vybraných odrůd tuhého vína ukážeme jen těm, kteří řádně a včas uhradili zázrakový regulační poplatek.

Ti, kteří si připlatí, mohou si kuličku nadstandardně upustit, umýt a pak bezrizikově pozřít.

Další výhody: Ubude skleniček. Takové víno se dá servírovat třeba následovně: stolní víno v průměru tlačenky, pozdní sběr jako moravská klobása, výběr z hroznů jako vídeňský párek, výběr z bobulí jako kuličky.

Navíc - upadlá kulička zanechává stopu na povrchu, se kterým přišla do styku. Skáče, zanechává stopy a je omyvatelná.

Je zdravotně nezávadná, i když pochází z Číny. Prokazatelně byl nosič tuhosti v Číně pozřen a nemáme zprávy, že by Číňanů ubylo. Je zatím neškodný. Určitě bude v krátké době označen jako hrubá vláknina a tudíž zdraví prospěšný. Nosičem tuhosti je sodná sůl kyseliny polyakrylové. Ta jak je známo, nemá žádnou dvojnou vazbu v polymerním řetězci, prochází zažívacím ústrojím, není síťovaná, takže se lehce rozpadne a víno působí okamžitě. V takové kuličce je 99,2 % vína a jen 0,8 % sodné soli.

Dámy a pánové, jak jsme slíbili v úvodu, v závěru přednášky odejdeme, abychom přišli na košt do zámku. Děkujeme.

(upravené)

Bezpečnosť a kvalita surovín a potravín

Vaše magnificence pane rektore, spektabilé páni - emeritní i inaugurovaný - děkané, honorábilé, profesores, doctores at scholares, vážení hosté,

dovolte mi poděkovat za možnost vystoupit na dnešní Vaší konferenci. I když jsem neodeslal v termínu abstrakt přednášky a dokonce se ani řádně nepřihlásil na Vaši konferenci. I mé důvody proč jsem požádal o slovo, jsou nezvyklé.

Než přejdete k odborné části dnešní konference, dovolte mi zmínit se jedné útlé knížečce, která se mi shodou okolností dostala k rukám. Má zajímavou historii. V roce 1953 byla ve Francii vypsána literární soutěž na téma: POZORUHODNÝ, NEVŠEDNÍ ČLOVĚK.

Přihlásil se neznámý člověk Jean Giono s povídkou nazvanou „Člověk, který sázel stromy.“ Vznešená hodnotící komise ale jeho desetistránkový příběh nepřijala s odůvodněním, že „nesplňuje zadání.“

Povídka popisovala skutečný příběh jednoho muže, který se rozhodl změnit pustou krajinu. Každou volnou chvíli začal sázet stromy. Vysadil jich za tři roky sto tisíc. Jen dvacet tisíc se ujalo. On počítal s tím, že ještě polovinu z nich ztratí, o něco se postarají hlodavci, další pojme Prozřetelnost, jejíž záměry není možné předvídat. Ale stále věřil, že může přežít alespoň deset tisíc dubů, které porostou na místech, kde ještě nedávno nebylo nic. Představoval si, že za deset, či padesát let budou touto krajinou procházet ti, jejichž paměť nesahá do dob, kdy zde byla pustina, a oni nebudou muset strádat žízní a nedostatkem stínu.

Každý z nás mohl, měl, ale taky nemusel, nechtěl, nemohl, či nesměl sázet stromy. Myslím na ty abstraktní, bez listů, či jehličí. Jenže příběh každého z nás se dříve, nebo později dostane před komisi, jejímž úkolem bude odpovědět, zda jsme splnili zadání.

Spektábilis pane emeritní děkane,

budiž mi odpuštěno, pokud promlouvám nevhod, ale upřímně rád bych vyjádřil silný pocit, že jsem měl již příležitost užívat stínů stromů, které jsi kdysi zasadil. Na základě řady osobních setkání bych rád prohlásil:

Pane emeritní děkane,

splnil jsi zadání. Dovol mi jménem vedení Fakulty technologické University Tomáše Bati ve Zlíně poděkovat ti za všechny stromy, které jsi za svého působení vysadil a které budou dlouho přispívat příjemnému pocitu kultivace lidského ducha.

A nyní mi profesores, doctores at scholáres dovolte obrátit se na čerstvě inaugurovaného děkana.

Spektábilis pane děkane, přeji Vám hodně štěstí a příležitostí sázet stromy. A abych nebyl tak patetický, Vy určitě znáte anekdotu o výměně prezidentů v bývalém Československu. Ten odstupující předával tomu nastupujícímu dvě obálky. Na první stálo: „Otevřít v případě první velké krize“.

Stála v ní rada odstupujícího presidenta: „Sveď všechno na mne“

Na druhé obálce bylo napsáno: „Otevřít jen v případě té nejhorší situace“

A uvnitř stálo: „Napiš dvě obálky!“

Doba se mění a lidé s nimi. Dnes se je nebezpečné předávat na veřejnosti obálky. Jak Vás znám, ani Vy netoužíte, abyste se zítra ocitl na stránkách bulvárního tisku.

A tak mi dovolte, v duchu kultury akademického prostředí, předat Vám něco lepšího. Je to láhev děkanského vína, kterou pro mne pěstují v Prušánkách na Moravě.

Až Vám bude těžko, otevřete ji. Pomáhá to, povznáší, zahání starosti. A kdyby Vám bylo ještě někdy později hůř, zavolejte mi. Možná už nebudu děkanem, ale rád přijedu a probereme si při skleničce spolu něco důležitého, třeba kde by se měl zasadit nový strom.

QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.

Projev na slavnostním otevření VI. Mezinárodní vědecké konference Bezpečnosť a kvalita surovín a potravín (Safety and Quality of Raw Materials and Foodstuffs) v Nitře, dne 2. února 2011, v přítomnosti emeritního děkana prof. Jozefa Bully, DrSc. a nově

inaugurovaného děkana prof. Ing. Jána Tomáše, CSc.

Výstup na Akrokorint

Dámy a pánové,

dovolte mi zahájit dnešní v pořadí již sedmou vědeckou radu děkana Fakulty technologické. Zahájit musím omluvou za změnu plánovaného termínu našeho zasedání a poděkováním za to, že jste naši situaci pochopili a vyšli nám vstříc. Místo rozvádění situace, kterou jsme museli řešit, mi dovolte připomenout jeden antický příběh.

Korintský král se rozhodl pozvat učitele z Athén, aby mu pomohli vychovávat mládež, která podle radních pustla a stále více podléhala zlým mravům. Hodně si od toho sliboval a protože chtěl mít jistotu, zašel do místních lázní za nejslavnější vědmou. Zeptal se jí, co má pro příchod Athénských udělat. Ona mu řekla: Musíš vystoupit na Akrokorint, tedy na vysokou horu nad Korintem, ale v noci a z východní strany, to je z té strany, co na horu nevede cesta.

Král tak učinil, šel sám v noci za vydatného deště a proti silnému větru. Když nad ránem vystoupil na vrchol, nikdo ho tam nečekal, brány byly zavřeny a tak se promoklý a podchlazený vrátil po západní pohodlné cestě do paláce.

Tam na něho čekal posel z Athén se vzkazem, že Athénští nemohou přijet.

Král se rozzlobil a poslal vojáky, ať mu vědmu předvedou. Vzteky na ni křičel: „Jaká jsi to vědma! Věděla jsi, že Athénští nepřijedou?“

Ona odpověděla: „Věděla!“

„A proč jsi mne posílala v noci a dešti na Akrokorint?“

A ona odpověděla: “Abys pochopil, že někdo za deště a větru nemůže přijet!“

Dámy a pánové,

Někdy se zlobíváme na nevinné, anebo přisuzujeme nepěkné věci lidem neoprávněně. Přejděme k programu dnešní vědecké rady nezatíženi zlobou, vždyť nikdo z nás nekráčel v noci v dešti a větru na Korintskou Akropol.

Avion Swing Band

Dámy a pánové, drazí oslavenci,

S potěšením jsem převzal patronát nad dnešním slavnostním koncertem, který je pořádán při příležitosti třicátého výročí založení kapely Avion Swing Band.

Dnes před 299 lety zemřel Vilém Oranžský, před 213 lety došlo ve Francii k prvnímu úspěšnému seskoku s použitím padáku, dnes se před 199 lety narodil Ferenc List. Před 86 roky byl na trh uveden první toustovač, před 46 roky byla udělena Nobelova cena francouzskému filosofovi Jeanu Paulovi Sartrovi.

A přibližně dnes před třiceti roky byl ve Zlíně založen Avion Swing Band.

Na žádnou z těchto událostí, včetně té poslední, si nepamatuji. A proto jsem si přišel dnes poslechnout Avion Swing Band.

Přeji Vám všem, aby se kvůli vaší smrti nezačalo nesmyslně válčit, tak jako v Irsku, aby se Vám ve všech skocích, či pádech podařilo vždy včas otevřít svůj padák, abyste se ještě dlouho těšili poslechem Listovy hudby. Aby Vám ještě dlouho chutnaly tousty, abyste ještě před opuštěním tohoto světa vykonali něco, za co Vám po smrti bude udělena Nobelova cena. A aby se Vám líbila muzika Avion Swing Bandu nejméně tak, jako se líbí mně.

Ve Zlíně 22. října 2010, Sportovní hala, slavnostní řeč při příležitosti zahájení koncertu Avion Swing Band.

Zahájení 6. vědecké rady

Vážené dámy a páni profesoři, docenti a kolegové,

je mi potěšením přivítat Vás na šesté vědecké radě devátého

děkana Fakulty technologické UTB ve Zlíně.

Poslední dny proběhly ve znamení voleb a ještě dnes - třetí den po

uzavření volebních místností - neutichly hlasy nadšení, či zoufání.

Říkám to proto, že i dnešní den bude ve znamení voleb, či

hlasování. Na programu dnešní vědecké rady se budeme

hlasováním vyjadřovat k souhlasu, či nepodpoření návrhu

habilitační komise a odpoledne bude náš universitní akademický

senát volit rektora.

Snad to byl Euklides, velký antický matematik, který kdysi

měl prohlásit, že pravda se nerada zdržuje ve skupině většiny

a upozornil na to, že mnohokrát museli proti většině bojovat i

Olympští bohové.

Dovolte mi tedy vznést přání, nebo přesvědčení, že výsledky

hlasování na naší vědecké radě a stejně tak i dnešní volbou

rektora nebudou Olympští bohové pohoršeni.

Ostatně, mají dost práce napravovat hlasování řeckých odborářů

a udržet Řecko v náručí EU.

Děkuji Vám za přijetí pozvání a dovolte mi přejít k programu

našeho dnešního zasedání.

Zahájení zasedání Vědecké rady děkana FT UTB ve Zlíně dne 12. října 2010

Na začátku akademického školního roku

Vaše excelence, náš milý otče biskupe, vážení patres, profesores, doktores at scholares, dovolte mi, abych Vám všem vyjádřil poděkování za milé pozvání, zvláště za možnost aktivně se účastnit dnešního slavnostního zahájení akademického školního roku.

Když mi student naší fakulty donesl text dnešního čtení s prosbou, zda bych jej nemohl při mši svaté přečíst, byl jsem v časové tísni. Tak jsem slíbil, že se připravím a tak jako v předešlých letech i letos přijdu. Vzal jsem si výtisk domů a zjistil jsem, že mám přečíst úryvek z knihy Jób. Přečetl jsem ji jej několikrát a snažil se pochopit jeho poselství. Uvažoval jsem, jak vhodné je toto čtení pro příležitost slavnostního zahájení školního roku a co by si z něho měli vzít studenti a co vzkazuje pedagogům a co je určeno mně samotnému.

Ve stavu jisté bezradnosti a z toho vyplývající nepřipravenosti na dnešní vystoupení jsem musel odjet do zahraničí. Do letadla jsem si pro inspiraci vzal dvě knížky moudrých slov a po krátké chvilce hledání mne zaujal citát slovního ekvilibristy a rebela Oscara Wilde:

Modlitba by nikdy neměla mít žádnou odezvu, přestala by totiž být modlitbou a stala by se pouhou korespondencí.

A tak mne napadlo, jestli to není odpověď na Jóbova slova, jestli to není ozvěna jeho problému přeložená do dnešní doby.

Při zpáteční cestě mi půjčila kolegyně svou knihu od George Ivomira: The Black book, Kniha života. A v ní jsem našel jiný zajímavý pohled na problém lidských představ o komunikaci s Bohem. Dovolte mi tedy, abych se dnes k tomuto problému vyjádřil slovy jiných a ocitoval jednu pasáž ze zmíněné knihy:

Představ si, že máš jednoho výjimečného přítele na druhém konci světa, o kterém víš, že ti může splnit absolutně všechna přání. A kromě telegrafu nemáš žádnou jinou možnost, jak mu své přání sdělit.

Rozhodneš se, že by sis rád pořídil například auto. A začneš: Ta-tara-ta-ta-ta vyťukávat do telegrafu. Přeji si automobil. Ta-tara-ta-ta-ta Modrý. Ta-tara-ta-ta-ta S koženým interiérem. Atd.

A na druhé straně tvůj přítel trpělivě čeká, až mu sdělíš své přání. Druhého dne si uvědomíš, že jsi zapomněl dodat, že barva má být modrá metalíza, a po dalších dvou třech dnech, že to auto má být nové, po jisté další době, že má být sportovní a s určitými doplňky. A tvůj přítel čeká, aby věděl, co přesně Ti má splnit. A když konečně dozní poslední Ta-tara-ta-ta-ta a začne být jasné, že již více požadavků stran Tvého přání mít nebudeš, začne Tvůj přítel objednávku plnit… jak však pozná, že jsi se svou objednávkou skončil? Bude to tehdy, když dostatečně dlouhou dobu vyčká, aby pochopil, že po týdnu či dvou ještě něco nedoplníš. A začne se s prací. Čím větší je objednávka, tím více času zabere její „zpracování“. A jednoho dne (možná si již dokonce zapomněl) obdržíš automobil.

Jestliže však po celou dobu něco stran svého přání upřesňuješ či doplňuješ, nebo se Tvé přání změnilo do takové míry, že se stalo samoúčelností, a ty neustále ťukáš do telegrafu, že si to přeješ, tvůj přítel bude čekat, dokud neskončíš. Jinak by totiž bylo možné, že neučiní přesně to, co si přeješ. A on je Tvůj natolik dobrý přítel, že si něco podobného nemůže dovolit. A nakonec taky může dojít k tomu, že celý život ťukáš (a přítel čeká) a tvé přání zůstane nesplněno… Všechno záleží na tobě…

Vážení studenti, přeji Vám, abyste v nastávajícím Akademickém roce dokázali posílat ta nejpotřebnější a nejvýstižnější přání, abyste pochopili účel a smysl modlitby, abyste rozšířeným vzděláním dokázali psát kvalifikovaná přání a nezdržovali a neobtěžovali Nejvyššího svými nevyjasněnými, nepromyšlenými starostmi.

Projev po slavnostní mši svaté, 29. září 2010 v kostele Sv. Filipa a Jakuba ve

Zlíně.

70 let v Bratislavě

Vaše magnificence pane rektore, spektabilé, honorábilé, profesores, doctores at scholares,

vážení hosté,

dovolte mi tlumočit upřímnou gratulaci k Vašemu 70-letému výročí jménem Fakulty technologické ve Zlíně. Vaše výročí totiž považujeme za důvod k oslavám i u nás ve Zlíně.

Pro mne osobně je velmi obtížné vyjádřit se k okolnostem vzniku Vaší fakulty z mnoha důvodů.

Není žádným tajemstvím, že velký průmyslový filosof Tomáš Baťa, jehož jméno naše Universita převzala, byl známý tím, že neměl rád akademickou okázalost. Vždy si vybíral své spolupracovníky na základě jejich výsledků z jejich minulého působení, chtěl mít jistotu o jejich uplatnitelnosti a tvůrčích schopnostech.

Na straně druhé, ač mu to žádný zákon nepředepisoval, nechal postavit řadu škol, včetně obecných v okolních obcích. Dodnes je oceňován jeho jednoduchý vzdělávací systém, takzvané Baťovy školy práce. Dopoledne studenti pracovali, odpoledne se vzdělávali. Pragmaticky orientované přednášky obsahovaly nejnovější poznatky a zkušenosti z technologie, podnikové ekonomiky, vyučovaly se cizí jazyky, ale chování v určitých podmínkách včetně rozšiřování všeobecného kulturního přehledu.

Struktura a náplň jednotlivých předmětů takto organizované výuky ale nesplňovala tehdejším zákonem stanovené požadavky vysokoškolské výuky (o kterou ostatně ani Baťovci neusilovali).

A to se ukázalo jako velká výhoda v roce 1939. Němci po studentských demonstracích 28. října postřelili Jana Opletala, kdy se jeho pohřeb proměnil ve velkou protinacistickou demonstraci. Protektorátní Vyhláška rušící vysoké školy byla sice napsána pečlivě, ale přesto se při jejím sepisování zapomnělo na dobře organizovanou firemní Baťovu školu práce. To umožnilo legalizovat badatelské aktivity vysokoškolským odborníkům ze zrušených škol, zejména skupině okolo prof. Otty Wichterleho.

Výsledky jejich práce musely být dokonce utajovány, ale brzy se informace dostaly i k samotnému K. H. Frankovi, který na Staroměstském náměstí v Praze (manifestace byla svolána na počest narozenin Adolfa Hitlera) prohlásil, cituji:

„Ich werde in Zlin keine Hochschule dulden!“ „Nestrpím ve Zlíně žádnou vysokou školu!“

Poprvé (z našeho pohledu) došlo k obrácené situaci, kdy výklad existujících zákonů zabránil likvidaci vzdělávání, v tomto případě vysokoškolských aktivit ve Zlíně. Co se ale nepodařilo K. H. Frankovi, povedlo se národním správcům. Po převratu v roce 1948 byla Baťova Škola Práce zrušena a administrativně převedena na státní střední školu. Zajímavé jsou výroky a zdůvodnění tohoto úkonu. Tehdejší národní správce JUDr. Ivan Holý prohlásil:

„Úroveň naší technické vyspělosti (ve zlínských závodech) je tak vysoká, že i když úplně zrušíme technický rozvoj, nemůže nás západní Evropa dohnat ani za padesát let.“

Tento výrok byl pronesen právníkem, bez analýzy, v evidentní snaze likvidovat třídního nepřítele, či protivníka.

Stačilo ale pár let a objevují se první vyjadřované potřeby technické inteligence provázené úvahami o založení vysoké školy technického typu v tehdejším Gottwaldově. Vznášené námitky nepřejících jsou systematicky odstraňovány a zdůvodňování je upravováno, až se podařilo najít východisko.

V roce 1959 byli přijati první gottwaldovští studenti právě v Bratislavě na STU, jejíž tehdejší vedení se usmívalo nad deset let starým výrokem národního správce a pomohli většinou starým Baťovcům v úmyslu vybudovat důstojné vzdělávací pracoviště , kteří se naopak z hloubi duše za výrok národního správce styděli.

Administrativně bylo toto pracoviště po dvou letech převedeno pod VUT v Brně, ale skupina zaměřená na koželužskou technologii zůstala až do roku 2002 administrativně součástí bratislavské fakulty. Což by mnohem lépe dokázal popsat a osobními zážitky doplnit současný děkan profesor Bakoš.

Dlouho jsem zvažoval, zda k řadě zmíněných příhod přidat i slova našeho státníka, který tehdy, ještě v jiné vysoké státní funkci, při návštěvě Zlína prohlásil:

Nemyslím si, že by měla být v každém městě universita a nepočítejte s mou podporou zřízení samostatné University ve Zlíně.

Nebránily mu v tom žádné zákony, ani nepředložil žádné důkazy. Prostě si jen nemyslel.

Vaše magnificence, pane rektore, spaktabilé, honorábilé,

nechtěl jsem dnešním vystoupením fatalisticky zdůrazňovat naše zlínské problémy. Ostatně diplomaticky by bylo lépe o nich nemluvit, chtěl jsem jen před akademickou obcí na našem případě konkrétně ukázat, že za dlouhou dobou existence vysokoškolských aktivit nejsou jen vědecké úspěchy, ale i překonávání velmi komplikujících aktivit mocných, kteří mají potřebu vzdělání rušit, nebo mu nepřát. A již jen malý dodatek, když byla nakonec v roce 2001 zřízena ve Zlíně Universita Tomáše Bati, na inauguraci nového rektora se dostavil jediný ministr - z Bratislavy.

Vaše magnificence pane rektore,

Má poslední slova patří Vašim moudrým předchůdcům, současným kolegům a pevně věřím i budoucím spolupracovníkům. Ohlédneme-li se dnes na uplynulých sedm dekád, není pochyb o tom, že je za co děkovat, je k čemu blahopřát.

Uprimne Vám blahoželáme a zo srdca dakujem.

QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.

Projev na slavnostním zasedání Vědecké rady Fakulty chemickej a potravinárskej technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě, dne 29. září 2010