Feuchtwanger

Dámy a pánové,

dovolte mi, dříve než zahájíme jednání již šesté Vědecké rady Fakulty technologické, vzpomenout na jeden můj zážitek, který se mi vybavil v souvislosti s událostmi posledních dní.

Před víc než čtyřiceti lety jsem si vybral pro písemnou část maturitní zkoušky z českého jazyka esej. Téma bylo Můj oblíbený literární hrdina. Protože jsem krátce před tím četl Feuchtwangera, začal jsem psát o jednom jeho románu. Ale po chvíli nebylo psát o čem a tak jsem musel přidávat. A připsal jsem výrok jedné jeho hrdinky, která říkala něco ve smyslu:

„Člověk se učí dva roky mluvit, ale šedesát let se učí mlčet“.

Pointa k tomuto výroku byla v tom románu ale o pár stránek dále. Hrdinka to komentuje:

„Když jsem říkala, že po šedesáti umí člověk mlčet, nemyslela jsem tím, že by mlčel, ale že nemluví tolik o hloupostech.“

Na tuto esej jsem dostal dvojku a musel jsem si před celou třídou vyslechnout komentář, že je to proto, že jsem určitě Feuchtwangera nečetl, ale přečetl jsem si někde pěknou esej o Feuchtwangerovi. To se mne dotklo, a když jsem se s tím svěřoval své známé, usmála se a řekla:

„To bude tím (myslela češtináře), že ještě nemá šedesát!“

Takže je to tady. Dnešní naše vědecká rada má oproti minulému zasedání o jednoho šedesátníka navíc. Doufám, že poznáte, že alespoň trochu ubude nadbytečných řečí.

Dovolte mi připít si s Vámi na tuto událost. S Vámi v řečech shovívavějšími, i s Vámi, kteří stále ještě dáváte dvojky, kde by patřily jedničky.

Zahájení Vědecké rady FT UTB ve Zlíně, dne 16. 03. 2010