Vánoční koncert

Vážení přátelé,

dovolte mi, abych jménem jeho magnificence pana rektora, jménem svých kolegů spektabilé paní děkanek at spektabilé pánů děkanů, jménem vedení Fakulty technologické i jménem svým Vás všechny přivítal na dnešním předvánočním koncertě. Zvlášť srdečně bych přivítal děti z dětského domova, na které jsme vloni zapomněli. Jsem taky rád, že mezi nás přišli v hojném počtu naši bývalí zaměstnanci, kteří dnes založili Akademický klub. Vítám všechny spolupracovníky, jejich partnery, vítám všechny přátele a sympatizanty University Tomáše Bati ve Zlíně.

I would like invited our foreign students. My friends, let me offer you my personal invitation for deans cup of coffee. Mrs. Polepilová will organize it, and there I will repeat my today’s speech in English.

Taky bych rád přivítal všechny vzácné hosty, za všechny mi dovolte zmínit alespoň PaeDr. Alenu Gajdůškovou - první místopředsedkyni senátu ČR.

Dámy a pánové,

Když jsem si minulý týden připravoval dnešní proslov, obával jsem se, že by mohl vyznít falešně, budu-li mluvit o zasněžených pláních a o „hlasu zvonu táhnoucím se nad závějí“. A tak mne napadlo zamyslet se nad tím, že Vánoce jsou Vánocemi, i když není sníh a mráz. Ten motiv se mi zalíbil až se mi vybavila jedna vzpomínka na Řecko. No a od úterka je - po dlouhé době - zase všecko pod sněhem a dnes do rána bylo - 12 °C. Složitosti posledních dní mi navíc zabránily přípravu nového projevu.

Tak mi dovolte (jenom pro dnešek) zmínit o jednom zážitku, který se mi stal před pár lety v létě v Řecku.

V sále pravoslavného kláštera Agios Dionýsos jsem potkal Voloďu (ortodoxního konvertitu), který mi při představování předal navštívenku, u jeho jména bylo uvedeno - Orthodox writer-.

Čekali jsme spolu na badatelské povolení, venku bylo 35°C ve stínu, nebe bez mráčku, jen cikády ze vzdálené aleje olivovníků vrzaly svoje každodenní matiné.

V té vyčerpávající a nervózní atmosféře mi Voloďa nabídl:

„Mogu Vam skazat nekatorie maje stichi?“

Postavil se k oknu a spustil krásnou melodickou ruštinou svou Vánoční baladu.

Přebásnil příběh z jednoho apokryfního evangelia, ale tak nádherně, že se mi i v tom vedru zachtělo zpívat koledy. Poslyšte jen stručnou verzi mého převyprávění do češtiny.

Tehdy, kdy se měl narodit Ježíšek, poslal Hospodin anděly na Východ. Zjevovali se vybraným lidem a posílali všechny do Betléma, aby se šli poklonit nově narozenému Božímu synu. Anděly ale poslechli jen čtyři Mágové, zato se rychle vydali na cesty. Večerní hvězda jim ukazovala směr k Betlému. Když urazili polovinu cesty, zeptal se jeden z Mágů, jaké že vezou dárky. První řekl: „Já přináším zlato, protože zlato je neušlechtilejší kov a zdobí každého krále.

Druhý pravil: „Já mám kadidlo, protože bez něho není modlitby.“

A třetí dodal: „Já Vás doplňuji, protože bez myrhy nelze nikoho pohřbít.“

Čtvrtý Mág se zastyděl a řekl: „Bratři, nemám žádného daru, vrátím se pro něco, ale počkejte zde na mne. „

Ale ti tři nechtěli čekat a brzy ráno pokračovali. Navštívili i krále Heroda a všechny dary Ježíškovi předali.

Tak to byla první část Vánoční balady, jak ji známe. I my jsme si dnes pro Vás připravili tři symbolické dárky:

* jsou ze zlatého fondu lidových písní,
* ve skladbách Leoše Janáčka najdeme jemnou myrhovou příchuť
* a nakonec Vám darujeme éterické koledy, které se jako kadidlo budou vznášet k nebesům.

To vše v podání paní Zuzany Lapčíkové a vokálního sdružení Q vox.

A až na Štědrý den nastane ten očekávaný čas večeře, vyjděme si před dům, abychom se pozdravili se svou Betlémskou hvězdou. Pro každého z nás tam bude jedna svítit a pod ní už bude v jesličkách ležet náš Ježíšek. Pastýři se mu budou klanět, a když se ztišíme, uslyšíme neohraný chorál sboru serafů a cherubů:

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.

… (po přestávce)

A jak to dopadlo s tím čtvrtým? Zapomnělo se na něj. I když jeho osud si zapomnění nezaslouží. Vrátil se, vzal doma tři největší drahokamy a spěchal do Betléma. Při cestě ho zastihla bouře a záplavy ho přinutily obejít rozvodněné území. Další část cesty musel taky obejít, protože za na území válčilo. Když nakonec do Betléma dorazil, svatá rodina i s Ježíškem byla pryč. Herodovi vojáci zabíjeli všechny chlapce mladší tří let. Vojáci měli příkaz hledat i Mágy, kteří se těšili přízni Hospodina. A tak našemu opozdilému Mágovi hrozilo nebezpečí života. V úkrytu potkal sv. Alžbětu s malinkým Janem Křtitelem a daroval jim první z drahokamů – diamant. Podplatili jím židovské vojáky a ti jim umožnili uprchnout. Vydal se do Egypta, procházel ho křížem krážem, aby našel Ježíška - Božího syna.

Až po několika letech hledání potkal skupinu svázaných židovských jinochů, které chtěl faraón prodat do otroctví. Vykoupil je smaragdem – svým druhým vzácným kamenem. Dověděl se ale od nich, že Ježíš se již vrátil do Judeje, a tak spěchal za ním.

V Jeruzalémě na trhu otrokyň poznal jednu z žen, která mu pomáhala při útěku. Vykoupil jí svým posledním ametystovým drahokamem.

Když se po strastiplném hledání mohl setkat s Ježíšem, neměl mu již co dát. Čekal provinile v davu, který přihlížel, jak Krista vedli na popravu. Ze studu neměl odvahu na něho zavolat, ale Kristus otočil hlavu směrem k Mágovi a: „smatrja glaz v glazá on jemu pokazal:“

„Děkuji Ti, všechny za Tvé drahokamy, všechny jsem přijal.“

Mág chtěl Krista obejmout, ale římský voják, který si myslel, že jej chce osvobodit, mu na místě uťal hlavu.

Možná si řeknete, je tento příběh Vánoční?

Přátelé, v naší uspěchané době, kdy už měsíc jsme přesyceni smogem melodií vánočních písní v různých úpravách a provedeních, vraťme se alespoň na chvíli ke kořenům Vánoc. Jinak neuslyšíme ty skutečné písně archandělů:

Sláva na výsostech Bohu a pokoj lidem dobré vůle.