Slavnostní vědecká rada

Vaše magnificence pane rektore, spektabilé, honorábilé, profesores, doctores at scholares, vážení hosté.

Promluvit k účastníkům dnešní slavnostní vědecké rady FT UTB ve Zlíně není snadné. Lidská paměť není schopna uchovat všechny události v původních souvislostech, s časem začíná přikrášlovat, či zapomenuté nahrazovat.

Dovolte mi místo obvyklého vzpomínání na uplynulé období, k jejichž kořenům stále ještě sahá paměť některých z nás, začít dnešní zamyšlení připomenutím rozporuplné historické osobnosti. Mám na mysli byzantského stratega Konona, který později jako císař přijal jméno Leon III. (přívlastkem Syřan). Pod jeho vedením a za jeho vlády Byzantinci odrazili několik soustředěných útoků na Konstantinopol. Kdyby tehdy zvítězila muslimská armáda sultána Omara II., s vysokou pravděpodobností by dnes v Evropě nebylo gotických katedrál, barokních soch a ani středověkých universit. Tento císař nebyl v minulosti oslavován, protože jeho působení je spojováno s první vlnou obrazoborectví. Tak se stalo, že je v mnoha starších historických učebnicích označován jako kariérista, zlosyn, či zrádce. Moderní historici se snaží upozornit na jiné jeho zásluhy, které bezesporu ovlivnili nejen počátky naší státnosti, ale později i vývoj celé Evropy.

Málo se ví, že v roce 726 vydal Leon III. Syřan trestní kodex Eklogé. Ten byl přeložen bratry Cyrilem a Metodějem do staroslověnštiny a pod názvem Zákon sudnyj ljudem se na Moravě používal i po zákazu sloužit bohoslužby ve slovanském jazyce. Historici tento málo známý počin označují jako významný a naší společnosti nedoceněný.

Chtěl bych však zmínit jinou skutečnost. Císař Leon III. je taky první známý císař, který zrušil universitu. Přitom Konstantinopolská universita se v jeho době těšila velmi dobré pověsti.

Obě zmíněné události se v naší historii ještě několikrát zopakují.

Jan Amos Komenský ve složité a komplikované době viděl své poslání spíše v roli obhájce reformované víry, než jako vědec pedagog. Zákon sudnyj ljudem je v jeho době již zapomenut. V nových kodexech se zdůrazňuje článek: „Kujus regijo, ešus religio“ (Cuius regio, eius religio) a ten přinutí později označovaného Učitele národů opustit svou vlast. Je doloženo, že dlouho odmítal nabídky různých universit, až nakonec přijal nabídku Britského parlamentu a v letech 1671-2 začíná přednášet na Londýnské akademii věd.

Připomeňme si v této souvislosti taky osud nejstarší moravské univerzity v Olomouci, která po revolučním roce 1848 upadla v nemilost a nové právní předpisy umožnily Habsburkům její postupnou likvidaci. Cenné universitní insignie byl převezeny na Leopolds Universität v Insbrucku a jako celek byla universita zrušena dekretem 1860.

Věnujme pozornost i průmyslovému filosofovi Tomáše Baťovi, jehož jméno naše Universita převzala. Není žádným tajemstvím, že neměl rád akademickou okázalost. I když měl ve svém týmu několik absolventů universit, nevybíral své spolupracovníky nikdy podle akademických titulů. Vždy přihlížel k výsledkům z jejich minulého působení a chtěl mít jistotu o uplatnitelnosti a tvůrčích schopnostech.

A ač mu to žádný zákon nepředepisoval, nechal postavit řadu škol, včetně obecných (ve Slušovicích, Malenovicích, na Kudlově, v Loukách či na Letné).

Po krátké době rozvoje firmy Baťa je již v roce 1925 zakládána Baťova škola práce (původně jen pro hochy a od roku 1929 i pro dívky). V roce 1933 bylo ve třech internátech 4 500 zájemců o studium a v následujícím roce 1934 bylo žadatelů již 19 000. Pro studium bylo vybíráno 1 000 až 1 500 nováčků nejen z Československa, ale i z Anglie, Ameriky, Francie, Německa, Holandska, Egypta, Polska, Bulharska, Rumunska a Jugoslávie.

Pro pečlivě vybíranou skupinu mladých mužů ve své době vybudoval vzdělávací systém, z dnešního pohledu za neuvěřitelných podmínek. Dopoledne se pracovalo a odpoledne byla výuka. Přednášky obsahovaly nejnovější poznatky a zkušenosti z technologie, podnikové ekonomiky, učili se cizím jazykům, ale chování v určitých podmínkách včetně rozšiřování všeobecného kulturního přehledu.

Struktura a náplň jednotlivých předmětů takto organizované výuky ale nesplňovala tehdejší zákonem stanovené požadavky vysokoškolské výuky (o kterou ostatně ani Baťovci neusilovali).

A to se projevilo jako velká výhoda v roce 1939, kdy Němci po studentských demonstracích 28. října postřelili Jana Opletala, kdy se jeho pohřeb proměnil ve velkou protinacistickou demonstraci. Protektorátní Vyhláška rušící vysoké školy byla napsána pečlivě, ale přesto se při jejím sepisování zapomnělo na dobře organizovanou firemní Baťovu školu práce. To umožnilo legalizovat badatelské aktivity vysokoškolským odborníkům ze zrušených škol, zejména skupině okolo Otty Wichterleho.

Výsledky musely být dokonce utajovány, ale brzy se informace dostaly i k samotnému K. H. Frankovi, který na Staroměstském náměstí (manifestace byla svolána na počest narozenin Adolfa Hitlera) prohlásil:

„Ich werde in Zlin keine Hochschule dulden!“

„Nestrpím ve Zlíně žádnou vysokou školu!“

Poprvé (z našeho pohledu) došlo k obrácené situaci, kdy výklad existujících zákonů zabránil likvidaci vzdělávání, v tomto případě vysokoškolských aktivit ve Zlíně. Co se ale nepodařilo K. H. Frankovi, povedlo se národním správcům. Po převratu v roce 1948 byla BŠP zrušena a administrativně převedena na státní střední školu. Zajímavé jsou výroky a zdůvodnění tohoto úkonu. Tehdejší národní správce JUDr. Ivan Holý prohlásil:

Úroveň naší technické vyspělosti je tak vysoká, že i když úplně zrušíme technický rozvoj, nemůže nás západní Evropa dohnat ani za padesát let.

Byl pronesen právníkem, bez analýzy, v evidentní snaze likvidovat nepřítele, nebo protivníka.

Stačilo ale pár let a objevují se první vyjadřované potřeby technické inteligence provázené úvahami o založení vysoké školy technického typu v tehdejším Gottwaldově. Vznášené námitky nepřejících jsou systematicky odstraňovány a zdůvodňování je upravováno.

Dlouho jsem zvažoval, zda k řadě zmíněných příhod přidat i slova našeho státníka, který tehdy ještě, v jiné vysoké státní funkci při návštěvě Zlína prohlásil:

Nemyslím si, že by měla být v každém městě universita a nepočítejte s mou podporou zřízení University ve Zlíně.

Nebránily mu žádné zákony, ani nemusel obětovat náklady na vzdělání pro obranu evropské kultury, či tradice. Prostě si jen nemyslel.

Vaše magnificence, pane rektore,

nechtěl jsem dnešním laudatiem fatalisticky zdůrazňovat, že přeloženým Zákoníkem Leona III. byly na Moravu přineseny základy zákonů spolu s trendy vzdělání rušit, nebo mu nepřát.

Výčet zmíněných událostí byl totiž zvolen vědomě, byl inspirován výroky amerického historika Lewise - specializujícího se na problémy orientu, především na islám a na vývoj střetávání západní a islámské kultury.

Podle něho je lidský pokrok výsledkem vyrovnávání se s neúspěchy. V podstatě se dají dohledávat dvě hlavní charakteristické reakce na neúspěch.

V případě prvním se především hledají viníci neúspěchu mimo skupinu neúspěšných a připravují se plány na to, jak zlikvidovat svého protivníka.

U druhé skupiny se naopak hledá reserva a chyby v aktérech samotných a sbírají se síly na odstranění příčin neúspěchu.

To první generuje komplexy a vytváří prostředí pro rozvoj terorismu a hlavně, je tomu chování věnována nezvyklá pozornost sdělovacích prostředků.

To druhé obvykle zůstává veřejnosti utajeno a nebývá tak často publikováno a proto se ani nestává součástí našeho vědomí.

Co dodat?

* Dne 24. dubna 1959 bylo rozhodnuto o zahájení vysokoškolské výuky technického typu ve tehdejším Gottwaldově a 15. dubna 1969, pár dní před nástupem dr. Gustava Husáka do funkce generálního tajemníka KSČ, je zřízena fakulta technologická.

* K 1. lednu 2001 byla zřízena samostatná universita Tomáše Bati ve Zlíně.


Civitae academie,

Začali jsme Leonem III. a končíme filosofem Lewisem.

Ten první zabránil vstupu Omarovy armády na evropské území, ten druhý se snaží z dobových materiálů dopátrat, co posouvá lidstvo v pokroku.

Vaše magnificence pane rektore,

děkuji Vám, že jste ocenil tři významné brněnské osobnosti, které nás učili dohledávat naše reservy a od samotného počátku v nás nehledali nepřítele.

Poslední slova patří mým kolegům současným i minulým Vážení, při výročích blahopřeje a děkuje. Ohlédneme-li se dnes na proběhlé období, není pochyb o tom, že je za co děkovat, je k čemu blahopřát. Mohu nezvratně dokázat, že naše současné postavení je převážně výsledek našich vnitřních reserv a odstraňování nedostatků. Přijměte všichni mé díky a blahopřání.

Ale nezapomínejme si trvale, ne jen dalších čtyřicet, promiňte čtyřista let pokládat si tu druhou Lewisovu otázku:

Co ještě děláme špatně, že stále nejsme nejlepší?


QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.
_______________________________________________________________

Při zasedání vědecké rady byli oceněni brněnští profesoři prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., prof. Ing. Emanuel Ondráček, CSc. a doc. RNDr. Ing. Jan Vrbka, DrSc., Dr.h.c. .