Vážení přítomní,
Je mi ctí pozdravit Vás při příležitosti zahájení Vaší konference Tools 09.
Není snadné vystupovat při oficiálních zahajování odborných konferencí. Je to čest a závazek, ale i odpovědnost - nepokazit množství práce a úsilí organizátorů, neodradit odborníky, kteří vážili cestu z daleka… Je navíc těžké předstoupit před ty, co vynikají v jiném oboru, mé specializaci tolik vzdálenému.
Dovolte mi proto z výše uvedených důvodů, zmínit se o jednom zážitku z posledních dní. Naše Fakulta technologická bude letos slavit 40 let od oficiálního zřízení. Došlo k tomu 15. dubna roku 1969. Teprve před týdnem jsem se dověděl, že ve stejném dnu byla zřízena i Právnická fakulta na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes opět Masarykova Universita). Čtyřicet let je doba, kdy jsou původní události překrývány četnými vrstvami zážitků, kdy jsou nesprávně, či nevhodně spojovány s jinými událostmi, kdy ubývá svědků, kteří by byli schopni tyto události opravovat, či korigovat. Podíváme-li se do historie, zjistíme, že číslo „40“ se objevuje velmi často. Například čtyřicet let trvalo Mojžíšovi, než dovedl vyvolený národ do země zaslíbené, čtyřicet dní se postil Ježíš před vjezdem do Jeruzaléma. Jen mimochodem, zítra začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi.
Abych nebyl obviněn z propagace jakéhokoliv náboženství, dovolte mi zmínit jinou, poněkud odlehčující vzpomínku na téma „40“. Vzpomínám si, že v mém útlém mládí nás jeden děda, sedávající před sklepem, pokuřující dlouhou fajfku vyzýval:
„Kluci, učte se, abyste uměli počítat přes čtyřicet.“
Až později jsme se ho zeptali, co tím myslí. A on nám s úsměvem vysvětloval, že když byl na Ruské frontě, byla celá jeho rota zajatá ruskými vojáky, kteří uměli počítat jenom do 40. A protože neuměli počítat dál, každému čtyřicátému vojákovi sebrali čepici. A měli to dělat až do té doby, kdy bude čtyřicet vojáků bez čepic. Ale některé z našich vojáků (kteří všichni uměli počítat nad 40) napadlo zahodit čepice navíc a Rusové potom nedokázali své zajatce spočítat a zbytek vojáků už nezajistili.
Byl to pro mne tehdy silný motivační zážitek - učit se tak, abych uměl počítat přes sorok a být tak chytrý, abych (kdybych byl náhodou v Rusku zajatý) dokázal převést ty, kteří to umí jenom do soroku.
Pointa není tak naivní a laciná. Nejdříve jsem zjistil, že onen děda na ruské frontě nikdy nebyl. Ale za to nedávno jsem na internetu našel odkaz, že Rusové v první světové válce skutečně grupovali zajatce do čtyřicítek/soroků. Podle věrohodného zdroje jim ale nebrali čepice, jenom jim je měli pokrčit a naši odvážnější zajatci si nakrčili čepice navíc a tak dezorientovali ty, kteří uměli počítat jenom do soroku.
A pokud mi dopřejete ještě chvilku, zmínil bych se o dalším čísle, a to o padesátce. Při studiu zlínských historických materiálů z období těsně po druhé světové válce, mne zaujal jeden velmi odvážný výrok bývalého národního správce čerstvě znárodněného koncernu Baťa. Ten měl podle dobového tisku prohlásit: „Náš náskok před kapitalistickými zeměmi je tak velký, že nás nedoženou ani za 50 let.“ Zdůvodňoval tak zrušení vývojových středisek, ve kterých bylo nejvíc odpůrců levice.
Nejsme, ale na historickém symposiu a já nejsem kazatelem. A tak jen symbolicky - Přeji Vám všem, aby se v této složité době nemusely sundávat čepice, či krčit jejich stínítka, aby si každý z účastníků odnesl více než 40 silných odborných zážitků a aby se nejméně v příštích letech v rozsahu soroka soroků neobjevil žádný správce s názory, že nás nikdo nemůže předběhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat