Za docentem Ludvíkem Novákem

_{Vážená truchlící rodino, profesores, doktores at scholares, vážení smuteční hosté,}

_{dovolte mi, abych se s pověření jeho magnificence pana rektora rozloučil se zesnulým doc. RNDr. Ludvíkem Novákem, CSc. dlouholetým pracovníkem fakulty technologické, dnes pracovníkem Fakulty aplikované informatiky University Tomáše Bati ve Zlíně.}

_{Málokdo z akademických hodnostářů si na počátku svého funkčního období uvědomuje, že mezi jeho povinností patří nejen vítat nové členy akademické obce, přijímat jejich sliby, ale i loučit se s těmi, kteří ukončili své putování po této zemi. Letošní rok byl pro nás obzvláště smutný, protože jsme se museli již jednou zmiňovat o smrti. V červnu to bylo ve čtyřicetileté historii fakulty technologické poprvé, kdy byl jmenován inženýrem „im memoriam“ mladý student, který tragicky zemřel po odevzdání diplomové práce. Těžko se člověk brání dojetí, když dojde ke zmaření lidského života na samém počátku jeho dospělosti. Ale ani dnes, kdy se loučíme s jedním z nás, s pedagogem, který nás opouští navždy po 45 letech aktivního působení za katedrou není snadné ovládat své city.}

_{O nejstarší evropské universitě v Bologni se tvrdí, že měla již v XV. století propracovaný předpis, napsaný na pergamenu, kde byl podrobně popsán každý detail, který musí být dodržován při přijímání nových členů akademické obce a při jejich vyřazování po ukončení studia. Případy rozloučení se zemřelými členy akademické obce byly ponechány na vůli rektora. Podle legendy, jeden z pedelů na pergamen připsal vlastní rukou pod tento článek dodatek:}

_{“Jak šťastná je universita, kde rektor nemusí přikazovat svých členům, jak se mají loučit se svými zemřelými.“}

_{Když to zjistil tehdejší rektor, rozhodl se, že tato ručně psaná poznámka nemá být odstraněna, ale ponechána. Protože byla moudřejší, než původní nápis.}

_{Opusťme ale středověk. Citát Johna Donneho se stal známý až poté, co jej použil Erich Maria Remarque jako závěr svého románu a tak mi taky dovolte pro dnešní příležitost jeho malou úpravu:}

_{Smrt každého blízkého člověka nás zraňuje, jako by byla naší vlastní, neb jsme svázáni s lidským věkem tohoto světa. A proto nikdy nechtějme vědět, komu zvoní hrana. Nám zvoní!}

_{První moje vzpomínka na doc. Nováka je z jeho přednášek. Uměl kreslit na tabuli oběma rukama a my jsme nestačili jeho příklady překreslovat do svých sešitů. Byl přesný ve vyjadřování, nikdy se nemusel opravovat, nevzpomínám si, že by se přeříkával. Rozmáchlá gesta ladila s kulatými kružnicemi na tabuli, elipsy byly vždy symetrické.}

_{Dále si živě vzpomínám na svou první zkoušku na vysoké škole, byla u něho a byla neúspěšná. Snažil jsem se tehdy protestovat, … „všechno jsem vypočítal a nevyřešil jsem jen jeden příklad na rozvinutelné plochy!“. Doc. Novák mi vracel prázdný index a s typickým, nezapomenutelným úsměvem dodal:}

_{„Pane kolego, možná v životě nebudete nikdy řešit problémy rozvinutelných ploch, ale budete šťastnější, když to zvládnete“.}

_{Na opravné zkoušce mne nenechal psát znova celou písemku, zadal mi jenom příklad s rozvinutelnými plochami. Když mi zapisoval zkoušku, usmívali jsme se oba, každý z jiného důvodu. Když jsem odcházel, zavolal na mne:}

_{„Vidíte, jaké je to štěstí, když se podaří rozvinout plochu!“}

_{V rozvinování ploch byl mistrem a to nejen těch deskriptivních, ale těch, které mu přinášel sám život. Jednou si zadal pomocné body na tabuli tak nešťastně, že průnikový bod mu vyšel někde pod podobiznou presidenta. Dokázal na toto místo po celou dobu řešení ukazovat prstem a baletními pohyby - okolo v prostoru pevně vetknutého prstu - dorýsovat řešení příkladu takovým způsobem, že v přestávce se jeden spolužák šel podívat, jestli tam neměl ten pomocný bod někde neviditelně naznačen.}

_{Když jsem se připravoval, probíhaly mi hlavou další vzpomínky, které byly mimořádné a které by byly lépe popsány skutečnými mistry slova. Na přednášky deskriptivní geometrie ale básníci nechodí a tak mi dovolte technicky popsat jeden z dalších příkladů vlastními slovy.}

_{Jako student jsem seděl v kavárně, do které nečekaně přišel on - náš profesor deskriptivy - prošel sálem, přišel mezi muzikanty a zahrál si jakoby mimoděk s kapelou na saxofon. Stál a hrál tam s elegancí, která byla srovnatelná s elegancí a pohyby koncertního mistra.}

_{Vzpomínal jsem několik večerů, co dalšího bych měl ze svých vzpomínek zmínit. Až mne napadlo, že jsem úplně zapomněl na něho, co on sám by tomu řekl, kdyby slyšel, co tady dnes povídám. A tak jsem se ho v duchu - v tichu nočního pokoje - ptám:}

_{Pane docente, jeho Magnificence mne pověřila mluvit nad Vaší rakví. Nezlobte se, mohu se zmínit o těch rozvinutelných plochách?}

_{Žádná odpověď, jen ventilátor počítače si tiše šuměl. Žádný úsměv, ani jeho typické kývnutí hlavou. Byl čas jít spát. A pak jsem měl pocit, že slyším, něco jako:}

_{No jistě Petře, rozvíjejte tam vše rozvinutelné a vyřiďte všem, aby byli šťastni.}

_***

_{QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.}

_{Ve Zlíně, 14. 11. 2008}

Podzimní promoce studentů

_{Honorábilis paní proděkanko, honorábilé páni proděkani, profesores at doctores, scholáres, academi civiteas, Vážení hosté, rodiče dnes promovaných studentů, přátelé,}

_{dnes se ve 40 leté historii fakulty technologické teprve podruhé scházíme ke slavnostnímu předání diplomů v podzimním termínu. Je to tedy událost, o které by bylo vhodné se zmínit i při slavnostní promluvě. Jenže je to problém, co je třeba v souvislosti s druhým termínem promocí zdůraznit. Při představování studentů jste si mohli všimnout, že pro diplomy přicházeli studenti prakticky všech studijních programů. Převážně bakaláři, ale i několik Magistrů - inženýrů, studenti denního i kombinovaného studia. Když jsem se na poradě kolegů ptal, čím si to vysvětlují, jeden akademický pracovník to nazval jako promoce těch méně úspěšných. Jiný se ale ohradil, a řekl, že je třeba mluvit ne o méně úspěšných, ale o skupině více líných.}

_{Jedno abcházské přísloví říká, nejdříve se podívej, kdo Tě poslouchá a pak teprve mluv. A tak mi dovolte, abych se nejdříve podíval, kolik je zde líných a kolik méně úspěšných.}

_{Zdá se, že nevidím nikoho neúspěšného (vždyť všichni drží v ruce diplom) a pokud jsem dobře slyšel ten smích, mám i další důvod vyloučit neúspěšné. Francouzi totiž říkají: „Kde je málo úsměvu, tam je málo úspěchu.“}

_{A na toto konto ještě jeden moudrý výrok. Je přičítán Soičirovi Hondovi, který ke konci svého života řekl: "Úspěch je jedno procento na konci těch devadesáti procent neúspěchu."}

_{A ani líných tady asi taky nebude moc. Jeden žurnalista definoval lenost jako neodolatelnou chuť odpočinout si ještě dříve, než se člověk unaví. Copak tak vypadá někdo ze zde přítomných?}

_{A abychom sami nebyli obviněni z lenosti, dohledejme v klasice, jak se moudří dívali na líné. Za všechny to řekl již před dvěma tisíci let Lucius Annaeus Seneca: „Lenošení bez vzdělání znamená smrt a hrob pro žijícího člověka.“}

_{Zdá se tedy, že důvody dnešní opožděné promoce jsou někde jinde. Můj velmi dobrý přítel esejista a vysokoškolský pedagog prof. Komenda z Olomouce, kdysi napsal: „Štěstí můžeš potkat, ale úspěchu musíš jít naproti.“}

_{Nechci zde při příležitosti opožděných promocí lacině kárat, ani domýšlet důvody, či hledat zdůvodnění. A tak se domluvme, hlavní důvod, proč jsme se dnes sešli lze spatřovat v tom, že jste nevěděli, že úspěchu je třeba jít naproti.}

_{A když jsme si citovali již tolik přísloví, dovolte mi dodat ještě jedno – tentokrát polské: „I po špatných žních je třeba zasít znova.“}

_{Většina z Vás již pokračuje na magisterském stupni, a pevně věřím, že magisterské promoce zvládnete v letním termínu a že žeň bude hojná.}

_{Nedávno se mi dostal do ruky v citaci zápis jednoho Bolognského rektora, který před šesti stoletími radil studentům, co mají dělat, aby byli úspěšní. Cituji v překladu:}

_{Chcete-li dosáhnout úspěchu, snažte se změnit tři věci: Jazyk, zvyky a myšlení.}

_{Změnit jazyk znamená zvládnout jazyk svého oboru a tím je dnes Angličtina. Samotné zvládnutí jazyka ještě není zárukou úspěchu. Spíše naopak, zvládnutý jazyk je jenom prostředkem ke snadnější orientaci, ke zjišťování úrovně našeho poznání, ubezpečování, že jdeme po správné cestě.}

_{Jestliže zvládnutí jazyka není snadné, pak změny zvyků jsou ještě náročnější. Mnoho chyb a neúspěchu vzniklo jenom tím, že se nám nechtělo změnit navyklé, že nám připadalo směšné, či zbytečné se učit podle někoho. Tentokrát mi dovolte dodat jedno ruské přísloví, to říká: Zvyk není kůlna, kterou bys snadno přestavil, ale přestavěný zvyk ti bude prospěšnější než kamenný dům.}

_{A nakonec nám zbývá změnit naše myšlení. To je to ze všeho na světě nejhorší, ale pozor, se znalostmi cizího jazyka a změněnými zvyky to jde snadno.}

_{Přátelé bakaláři a magistři inženýři,}

_{držíte ve svých rukách čerstvé diplomy, proti Vám sedí Vaši nejbližší. Většina přinesla květiny a další dostanete ještě později. Nezapomeňte, že ti, kteří Vám budou blahopřát, mají sami zásluhy na Vašem úspěchu. Vzpomeňte i na ty, kterým už poděkovat nemůžete. Nezapomeňte i na to, že za Vašim úspěchem a štěstím stojí řada jiných lidí, kteří se snaží o chod této společnosti. A v tom davu je i několik učitelů a pedagogů.}

_{Ať se Vaše moudrost a přehled rozvíjejí, ať nezaostáváte za velkorysostí a tolerancí.}

_{Americký herec Mel Brooks kdysi řekl: Netaktnost často není neslušnost, je to jen pravda řečená dříve, než je to nutné.}

_{No ale jednu předčasně řečenou pravdu mi přece jen dovolte. Najdete ji v Talmudu. Stojí tam doslova:}

_{„Mnohému jsem se naučil u svých učitelů, ještě více u svých druhů, ale nejvíce u svých žáků.“}

_{Vážení bakaláři a magistři inženýři,}

_{ze srdce Vám všem přeji, abyste se co nejdříve a v co největším počtu a co nejúčinněji začali učit od svých žáků.}

_{QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.}