Doc. Tomis čestným občanem

Vážení přátelé,

je mi potěšením a velkou ctí, že se mohu účastnit dnešního slavnostního ocenění celoživotního díla pana doc. Ing. Františka Tomise, CSc.

Před deseti dny jsem po ukončení kongresu měl možnost nahlédout do kláštera na severu Pekingu. Byl vystavěn vyznavači Konfuciova učení a proto byl odlišný od budhistických klášterů. Jeden z mnichů se mi nabídl jako průvodce. Zpočátku jsem chtěl odmítnout, ale jeho angličtina byla srozumitelná a zdál se být moudrý. Ptal se mne, co dělám a co mne do jejich kláštera přivedlo. Když jsem mu řekl, že jsem učitel a že jsem již několikrát Konfuciovy výroky použil, usmál se a místo historických dat začal citovat Konfuciovy výroky o vzdělání a moudrosti a já jsem litoval, že nemám možnost si vše poznamenat.

Dovolte mi Vážení přítomní, abych Vám dnes něco ze zmíněných moudrostí zopakoval, protože se pro tuto příležitost hodí. Dovolte mi taky, aby můj dnešní příspěvek nebyl elegantní, protože, jak pravil Konfucius:

Upřímná slova nejsou nikdy elegantní a elegantní nejsou upřímná.

V tom klášteře na severu Pekingu mají přes 400 čtyřmetrových kamenných stél, do kterých je vytesáno celé Konfuciovo dílo. Mnich mne provázel a jakoby mimoděk - inspirován kamennými deskami - citoval z učení Mistra:

„Nikdy nezapomínej na zakladatele a vždy usiluj o to, aby se v započatém díle pokračovalo, protože není nic horšího, než když po generaci zakladatelů a budovatelů přijde generace, která si výsledků jen užívá.“

S mnichem jsem se po chvíli rozloučil a tam, pod klášterními cypřiši, jsem si vzpomněl na doc. Tomise, který patřil mezi pracovité budovatele vysokoškolského odborného školství ve Zlíně. A kladl jsem si otázku, jestli je naše generace dobrými pokračovateli v díle našich předchůdců. Vzpomínal jsem na jeho skripta, na jeho zkoušení, jeho pečlivost a smysl pro spravedlnost. Jak řešil složité situace a vyrovnával se s nepřízní osudu. Když jsem z kláštera odcházel, setkal jsem se s mnichem znovu u brány. Kývl na mne a dodal:

„Konfucius řekl: Ne v létě, ale až v kruté zimě zjistíš, že borovice a cypřiše jsou věčně zelené.“

Přejeme doc. Tomisovi brzké uzdravení a posíláme vzkazy z Fakulty technologické:

Pane docente, Vaše dílo listy neshazuje.

A Vám Otrokovičtí děkujeme, že nezapomínáte na své občany a pravidelně upíráte svoji pozornost na ty věčně zelené, z rodu cypřišů a borovic, kteří se nenaučili s podzimem odkládat listy a v zimě odpočívat.


Předneseno dne 27. 10. 2009, při příležitosti jmenování doc. Ing. Františka Tomise, CSc. čestným občanem města Otrokovic.

Slavnostní vědecká rada

Vaše magnificence pane rektore, spektabilé, honorábilé, profesores, doctores at scholares, vážení hosté.

Promluvit k účastníkům dnešní slavnostní vědecké rady FT UTB ve Zlíně není snadné. Lidská paměť není schopna uchovat všechny události v původních souvislostech, s časem začíná přikrášlovat, či zapomenuté nahrazovat.

Dovolte mi místo obvyklého vzpomínání na uplynulé období, k jejichž kořenům stále ještě sahá paměť některých z nás, začít dnešní zamyšlení připomenutím rozporuplné historické osobnosti. Mám na mysli byzantského stratega Konona, který později jako císař přijal jméno Leon III. (přívlastkem Syřan). Pod jeho vedením a za jeho vlády Byzantinci odrazili několik soustředěných útoků na Konstantinopol. Kdyby tehdy zvítězila muslimská armáda sultána Omara II., s vysokou pravděpodobností by dnes v Evropě nebylo gotických katedrál, barokních soch a ani středověkých universit. Tento císař nebyl v minulosti oslavován, protože jeho působení je spojováno s první vlnou obrazoborectví. Tak se stalo, že je v mnoha starších historických učebnicích označován jako kariérista, zlosyn, či zrádce. Moderní historici se snaží upozornit na jiné jeho zásluhy, které bezesporu ovlivnili nejen počátky naší státnosti, ale později i vývoj celé Evropy.

Málo se ví, že v roce 726 vydal Leon III. Syřan trestní kodex Eklogé. Ten byl přeložen bratry Cyrilem a Metodějem do staroslověnštiny a pod názvem Zákon sudnyj ljudem se na Moravě používal i po zákazu sloužit bohoslužby ve slovanském jazyce. Historici tento málo známý počin označují jako významný a naší společnosti nedoceněný.

Chtěl bych však zmínit jinou skutečnost. Císař Leon III. je taky první známý císař, který zrušil universitu. Přitom Konstantinopolská universita se v jeho době těšila velmi dobré pověsti.

Obě zmíněné události se v naší historii ještě několikrát zopakují.

Jan Amos Komenský ve složité a komplikované době viděl své poslání spíše v roli obhájce reformované víry, než jako vědec pedagog. Zákon sudnyj ljudem je v jeho době již zapomenut. V nových kodexech se zdůrazňuje článek: „Kujus regijo, ešus religio“ (Cuius regio, eius religio) a ten přinutí později označovaného Učitele národů opustit svou vlast. Je doloženo, že dlouho odmítal nabídky různých universit, až nakonec přijal nabídku Britského parlamentu a v letech 1671-2 začíná přednášet na Londýnské akademii věd.

Připomeňme si v této souvislosti taky osud nejstarší moravské univerzity v Olomouci, která po revolučním roce 1848 upadla v nemilost a nové právní předpisy umožnily Habsburkům její postupnou likvidaci. Cenné universitní insignie byl převezeny na Leopolds Universität v Insbrucku a jako celek byla universita zrušena dekretem 1860.

Věnujme pozornost i průmyslovému filosofovi Tomáše Baťovi, jehož jméno naše Universita převzala. Není žádným tajemstvím, že neměl rád akademickou okázalost. I když měl ve svém týmu několik absolventů universit, nevybíral své spolupracovníky nikdy podle akademických titulů. Vždy přihlížel k výsledkům z jejich minulého působení a chtěl mít jistotu o uplatnitelnosti a tvůrčích schopnostech.

A ač mu to žádný zákon nepředepisoval, nechal postavit řadu škol, včetně obecných (ve Slušovicích, Malenovicích, na Kudlově, v Loukách či na Letné).

Po krátké době rozvoje firmy Baťa je již v roce 1925 zakládána Baťova škola práce (původně jen pro hochy a od roku 1929 i pro dívky). V roce 1933 bylo ve třech internátech 4 500 zájemců o studium a v následujícím roce 1934 bylo žadatelů již 19 000. Pro studium bylo vybíráno 1 000 až 1 500 nováčků nejen z Československa, ale i z Anglie, Ameriky, Francie, Německa, Holandska, Egypta, Polska, Bulharska, Rumunska a Jugoslávie.

Pro pečlivě vybíranou skupinu mladých mužů ve své době vybudoval vzdělávací systém, z dnešního pohledu za neuvěřitelných podmínek. Dopoledne se pracovalo a odpoledne byla výuka. Přednášky obsahovaly nejnovější poznatky a zkušenosti z technologie, podnikové ekonomiky, učili se cizím jazykům, ale chování v určitých podmínkách včetně rozšiřování všeobecného kulturního přehledu.

Struktura a náplň jednotlivých předmětů takto organizované výuky ale nesplňovala tehdejší zákonem stanovené požadavky vysokoškolské výuky (o kterou ostatně ani Baťovci neusilovali).

A to se projevilo jako velká výhoda v roce 1939, kdy Němci po studentských demonstracích 28. října postřelili Jana Opletala, kdy se jeho pohřeb proměnil ve velkou protinacistickou demonstraci. Protektorátní Vyhláška rušící vysoké školy byla napsána pečlivě, ale přesto se při jejím sepisování zapomnělo na dobře organizovanou firemní Baťovu školu práce. To umožnilo legalizovat badatelské aktivity vysokoškolským odborníkům ze zrušených škol, zejména skupině okolo Otty Wichterleho.

Výsledky musely být dokonce utajovány, ale brzy se informace dostaly i k samotnému K. H. Frankovi, který na Staroměstském náměstí (manifestace byla svolána na počest narozenin Adolfa Hitlera) prohlásil:

„Ich werde in Zlin keine Hochschule dulden!“

„Nestrpím ve Zlíně žádnou vysokou školu!“

Poprvé (z našeho pohledu) došlo k obrácené situaci, kdy výklad existujících zákonů zabránil likvidaci vzdělávání, v tomto případě vysokoškolských aktivit ve Zlíně. Co se ale nepodařilo K. H. Frankovi, povedlo se národním správcům. Po převratu v roce 1948 byla BŠP zrušena a administrativně převedena na státní střední školu. Zajímavé jsou výroky a zdůvodnění tohoto úkonu. Tehdejší národní správce JUDr. Ivan Holý prohlásil:

Úroveň naší technické vyspělosti je tak vysoká, že i když úplně zrušíme technický rozvoj, nemůže nás západní Evropa dohnat ani za padesát let.

Byl pronesen právníkem, bez analýzy, v evidentní snaze likvidovat nepřítele, nebo protivníka.

Stačilo ale pár let a objevují se první vyjadřované potřeby technické inteligence provázené úvahami o založení vysoké školy technického typu v tehdejším Gottwaldově. Vznášené námitky nepřejících jsou systematicky odstraňovány a zdůvodňování je upravováno.

Dlouho jsem zvažoval, zda k řadě zmíněných příhod přidat i slova našeho státníka, který tehdy ještě, v jiné vysoké státní funkci při návštěvě Zlína prohlásil:

Nemyslím si, že by měla být v každém městě universita a nepočítejte s mou podporou zřízení University ve Zlíně.

Nebránily mu žádné zákony, ani nemusel obětovat náklady na vzdělání pro obranu evropské kultury, či tradice. Prostě si jen nemyslel.

Vaše magnificence, pane rektore,

nechtěl jsem dnešním laudatiem fatalisticky zdůrazňovat, že přeloženým Zákoníkem Leona III. byly na Moravu přineseny základy zákonů spolu s trendy vzdělání rušit, nebo mu nepřát.

Výčet zmíněných událostí byl totiž zvolen vědomě, byl inspirován výroky amerického historika Lewise - specializujícího se na problémy orientu, především na islám a na vývoj střetávání západní a islámské kultury.

Podle něho je lidský pokrok výsledkem vyrovnávání se s neúspěchy. V podstatě se dají dohledávat dvě hlavní charakteristické reakce na neúspěch.

V případě prvním se především hledají viníci neúspěchu mimo skupinu neúspěšných a připravují se plány na to, jak zlikvidovat svého protivníka.

U druhé skupiny se naopak hledá reserva a chyby v aktérech samotných a sbírají se síly na odstranění příčin neúspěchu.

To první generuje komplexy a vytváří prostředí pro rozvoj terorismu a hlavně, je tomu chování věnována nezvyklá pozornost sdělovacích prostředků.

To druhé obvykle zůstává veřejnosti utajeno a nebývá tak často publikováno a proto se ani nestává součástí našeho vědomí.

Co dodat?

* Dne 24. dubna 1959 bylo rozhodnuto o zahájení vysokoškolské výuky technického typu ve tehdejším Gottwaldově a 15. dubna 1969, pár dní před nástupem dr. Gustava Husáka do funkce generálního tajemníka KSČ, je zřízena fakulta technologická.

* K 1. lednu 2001 byla zřízena samostatná universita Tomáše Bati ve Zlíně.


Civitae academie,

Začali jsme Leonem III. a končíme filosofem Lewisem.

Ten první zabránil vstupu Omarovy armády na evropské území, ten druhý se snaží z dobových materiálů dopátrat, co posouvá lidstvo v pokroku.

Vaše magnificence pane rektore,

děkuji Vám, že jste ocenil tři významné brněnské osobnosti, které nás učili dohledávat naše reservy a od samotného počátku v nás nehledali nepřítele.

Poslední slova patří mým kolegům současným i minulým Vážení, při výročích blahopřeje a děkuje. Ohlédneme-li se dnes na proběhlé období, není pochyb o tom, že je za co děkovat, je k čemu blahopřát. Mohu nezvratně dokázat, že naše současné postavení je převážně výsledek našich vnitřních reserv a odstraňování nedostatků. Přijměte všichni mé díky a blahopřání.

Ale nezapomínejme si trvale, ne jen dalších čtyřicet, promiňte čtyřista let pokládat si tu druhou Lewisovu otázku:

Co ještě děláme špatně, že stále nejsme nejlepší?


QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.
_______________________________________________________________

Při zasedání vědecké rady byli oceněni brněnští profesoři prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., prof. Ing. Emanuel Ondráček, CSc. a doc. RNDr. Ing. Jan Vrbka, DrSc., Dr.h.c. .

Imatrikulace

Honorabile páni proděkani, profesores, doctores at scholares, academii civie academicie, drazí studenti, vážení hosté, příbuzní našich studentů, přátelé!!!!

Je pro mne velkou ctí přivítat Vás dnes v takovém počtu při slavnostní imatrikulaci. Smyslem dnešní slavnosti je podle historické tradice složení slibu, po kterém jste se formálně stali členy akademické obce University Tomáše Bati ve Zlíně. Pokud jsem v předchozí větě uvedl slovo formální stav, mínil jsem to vážně a dovolím si tuto použitou formulaci zdůraznit.

Vedou mne k tomu události posledních dní. Zajisté jste se setkali ve veřejných sdělovacích prostředcích s kauzami, ve kterých se skloňuje slovo „plagiát“. Jen namátkou:

• Z. S., soudce Nejvyššího soudu a L.N., člen nejvyššího státního zastupitelství, opisovali a publikovali pod svými jmény cizí odborné texty
• J. H., jako kytarista skupiny Support Lesbiens použil v písničce In Da Yard motiv starší písničky Jana Kalouska Chodím ulicí.
• Proděkan Právnické fakulty jedné university opsal desítky stran své disertační práce. I oponentský posudek disertace, který vypracoval děkan právnické fakulty byl plagiátem.

Co je to plagiát? Norma ČSN ISO 5127-2003 definuje plagiát jako „představení duševního díla jiného autora půjčeného nebo napodobeného v celku nebo z části, jako svého vlastního“. Na stránkách internetu najdete stovky diskusních stránek s názory, ze kterých vyplývá snaha problém relativizovat, zpochybňovat a bránit se ve smyslu, že je to přece normální, že se tomu zabránit nedá, že přece nevznikla žádná škoda, že to v této podobě zakázáno není a ani to zakázat nelze.

Dovolte mi před dalším pokračováním zdánlivě odbočit od zmíněného problému.

Nedávno jsem se setkal v čekárně se svým bývalým spolupracovníkem. Je již dlouho nahluchlý a nedokáže mluvit potichu. Na celou čekárnu mi vyprávěl, jak mu policie sebrala „papíry“. Večer si popili a ráno nadýchal. Vykřikoval na celou čekárnu, jak se bránil, jak jim zkoušel tvrdit, že to musí být jenom zbytek ústní vody, kterou ráno použil, protože večer měli česnekové topínky. Policie ho odvezla do nemocnice a tam mu vzali krev. Je už půl roku bez papírů a jaký je to u nás „nepořádek“, když v sousedním Německu by mu pro pár promilí nic neřekli.

Bylo mi ho jaksi líto, ale nechtělo se mi v čekárně s ním hlasitě diskutovat, o tom, co je normální a co je šikana. Myslel jsem si, že bude lépe ho nechat v jeho přesvědčení, že mu policisté ublížili.

Oba jsme přitom nepostřehli, že z ordinace vyšla starší paní o berlích. Opřela je o zeď a pomalu se oblékala do kabátku pověšeného na věšáku. Já jsem si všiml, že má problémy se vsunutím druhé ruky do rukávu, ale byla ode mne snad pět metrů a mnohem blíže bylo několik mladších pacientů. Než bych vstal a došel k ní, určitě by mne někdo předběhl. Zvládla to bez pomoci, ale zastavila se a dívala se chvíli do země, jako by odpočívala. Můj bývalý spolupracovník pokračoval: jak se u nás policajti, místo toho aby řídili dopravu, vyžívají v šikaně. On že se nedočká takového přístupu jaký je v Německu.

Paní se najednou otočila a namířila si to rovnou k nám. Zastavila se před mým sousedem, zvedla hlavu a mírně vzrušená řekla:

Pane, takový frajer jako vy, mne srazil vloni před Velikonocemi. Chodím o berlích už půl roku. A taky tvrdil, že to byla ústní voda.

Nečekaně se otočila i ke mně:

A Vám se pane děkane divím, že posloucháte takové řeči a nic mu neřeknete!!!

Odešla. Já jsem se jen díval, jak se ti mladší předbíhají aby jí otevřeli dveře. Nevím, kdo byla ta žena, nevím, odkud mne znala. Bylo mi hrozně.

Z ambulance vyšla sestřička a zavolala: Další!

Můj spolupracovník využil situace a ač nebyl na řadě, vběhl do ambulance. V čekárně bylo absolutní ticho. V tom tichu a ponížení jsem uvažoval, co bych udělal, kdybych mohl situaci změnit.

Já sice nejezdím v opilosti, ale udělal jsem něco pro to, aby nejezdili i jiní?

Ta – úrazem postižená paní sice zvládla oblečení kabátku, ale neměl jsem jí přece jenom pomoc i když byli mladší blíž. A jaká je moje vina, když jsem nechal mluvit svého známého a neoponoval jsem mu, i když jsem nesouhlasil s jeho nebezpečnými názory.

Určitě bych mu v tom vráceném čase alespoň řekl, že je lepší nepít, nebo počkat s řízením, nebo, že já zásadně v opilosti za volant nesedám. Určitě bych té paní pomohl do kabátu. Jenže, v životě není kdyby.

Vážení studenti, ode dnešní přísahy jste se stali novými členy akademické obce. University si zakládají na akademické svobodě bádání. Svoboda bez etických bariér zabíjí. A pro tuto chvíli by se asi nelépe hodil citát antického filosofa:

Je lépe se poučit z chyb jiných, než z chyb vlastních.

Proto se s Vámi, jako s rovnoprávnými členy akademické obce University Tomáše Bati dělím o zkušenosti vlastní.

Té paní jsem neublížil, ale taky nepomohl, když jsem pomoci měl.

Svého spolužáka jsem nechtěl ponížit, ale taky jsem ho nechal ve vědomí, že se choval správně, když se zbytkovým alkoholem musel mít opožděné reakce a statistiky dokazují, že v takových stavech dochází velmi často k dopravním nehodám.

Je něco divného v naší společnosti, když z popsané situace v čekárně vychází jako morální vítěz dopravní nehodou postižená žena!!!

A nyní se vraťme zpátky k problému plagiátorství. Ve včerejší anketě na Internetu zvítězil názor, že opisování na střední škole je normální. Výsledek této ankety mne rozladil ještě více, než nedávný nepříjemný zážitek z čekárny.

Profesor Duda z Krakova mi na závěr své stáže u nás v přátelském rozhovoru kdysi řekl: „Čím je méně je společnost vyspělá, tím více potřebuje předpisy.“

Vážení noví členové akademické obce, přeji Vám ze srdce, aby jste se během studia utvrdili v přesvědčení, že je lépe se chovat eticky, než hledat v džungli předpisů způsob obrany na vzniklý prohřešek.

Ze srdce Vám přeji, aby Vaši příslušnost k akademickému stavu neponížila poznámka jakkoli poškozené ženy, která by k újmě nepřišla, kdyby bylo obvyklé chovat se podle dobrých mravů.

Nejsem životní pesimista, ale zdá se mi, že přibývá jedinců, kteří si myslí, že je přípustné dělat vše, na co se nepřijde.

Přeji Vám upřímně, aby jste během příštích tří, či pěti let získali co nejvíce v životě uplatnitelných vědomostí a aby jste se jako technici, nebo chcete-li technicky uvažující vzdělanci, upevnili v etickém chování. Brzy poznáte, že pokrok nelze zastavit a Vaše dnes nevinně vypadající prohřešky mohou být pomocí moderní technologie odhaleny mnohem později a sděleny Vám v nečekaných chvílích.

Řeknu to ještě jinak, je lépe odolat pokušení získat výhody nečestně – opisováním, či vykrádáním myšlenek - než si nechat vytknout pochybení.

Přeji Vám hodně zdaru při studiu.

QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.