Vaše magnificence, vážený pane rektore, honorábilis paní proděkanko, honorábilé páni proděkani, profesores at doctores, academi civiteas, Vážení hosté, rodiče dnes promovaných studentů, přátelé.
Dovolte mi, abych nejdříve poblahopřál našim novým absolventům. Je pro mne velkou ctí, že mohu tuto gratulaci sdělit v okamžiku jejich prožívaného pocitu štěstí. Dále mi dovolte, abych při této příležitosti upozornil, že v této skupině jsou i první absolventi potravináři, kteří absolvovali kompletní studia na Fakultě technologické ve Zlíně. Má slova ale patří všem, ne jen jednomu oboru, nebo jedné skupině.
Není snadné promlouvat ke studentům při promocích. Každá skupina je jiná, a každá by měla být jinak oslovena. A tak vzhledem k výjimečnosti dnešních promocí, mi dovolte netradiční promluvu.
Pro svátečnost této chvíle se na chvíli přesuneme do Paříže roku 1267. Dochoval se totiž záznam, že již v tomto roce zde studenti znali a zpívali píseň Gaudeámus Igitur.
V této době u nás vládl Přemysl Otakar II, známý jako král železný a zlatý. Jeho vláda trvala pětadvacet let a během ní bylo založeno a městskými právy obdařeno 25 nových měst. Jen v našem nejbližším okolí udělil tento král svá Privilegia Uherskému Hradišti, Uherskému Brodu, či Vsetínu. A v duchu jeho aktivit vznikají na našem území další města, například Kroměříž. Po celou dobu, kdy studenti v Evropě zpívali své Gaudeámus se na našem území žádnému jinému panovníkovi nic podobného nepodařilo zopakovat.
Povyšování obcí na města však sebou přineslo neuvěřitelný rozvoj řemesel. Historici spočítali, že v době Přemysla Otakara bylo rozlišováno na 220 druhů řemesel. V době tohoto krále se patrně poprvé začalo prodávat teplé jídlo. Pekaři se začali specializovat na výrobce koblihů, chleba, preclíků, či placek.
V té době se taky začaly stavět větší mlýny a prosazují se specialisté kameníci, kteří vyrábí jen mlýnské kameny. A dalo by se pokračovat. Nemáme na to dostatek času a tak jen dodejme, že po tomto rozmachu se dalších šest století struktura řemesel a jejich role výrazněji neměnila.
Další významný rozmach můžeme znovu pozorovat až v druhé polovině 19. století. Kdy se začínají v malém městečku přehlédnutém Přemyslem Otakarem II. prosazovat myšlenky Valašského ševce. Především Tomáš Baťa začíná porušovat uvedená tradiční pravidla řemeslné výroby a zvyklosti ševcovského řemesla v jeho klasické cechovní podobě. Prosazuje dělbu práce, osobní odpovědnost a přitom všem se řídí heslem:
Ne budovy a stroje, ale lidé!
V tomto zjednodušujícím historickém přehledu se symbolicky vraťme ke zmíněné studentské písni. Ve Velké Británii v šedesátých letech prohrála vládnoucí strana volby a nově vzniklá vláda ve snaze dokazovat chybné řízení předchůdců, umožnila přebudování dvacítce lepších středních škol na University.
Po necelém půlstoletí došlo k náhodnému porovnání měst, které transformaci škol na university provedli s těmi městy, kde k tomu nedošlo. Až na zanedbatelné výjimky, ve všech nových „universitních městech“ došlo k následnému rozvoji, výstavbě, či vzniku nových možností zaměstnání, kulturního vyžití…
Před deseti lety byla ve Zlíně jediná fakulta s přibližně osmi sty studenty. Dnes je zde universita s pěti fakultami a téměř 12 tisíci studenty. Počet spolupracujících universit v zahraničí se počítá v desítkách. Výměna pedagogů, studentů je tak rozsáhlá, že muselo být zřízeno oddělení pro zahraniční styky.
Zlín se stal dalším světovým místem, kde se několikrát ročně po právu a po zásluze může důstojně a čestně zpívat Gaudeámus igitur. Požádali jsme Akademický pěvecký sbor Dvořák, aby nám v této slavnostní chvíli hymnu zapíval tak, abychom si mohli během ní vzpomenout na vše, co si naší vzpomínky zaslouží. Na rodiče, přátele a nejbližší, kteří Vám pomáhali, povzbuzovali a sdíleli s Vámi všechny radosti i strasti. Vzpomeňme i na ty, kteří se těšili na tento okamžik, ale kterým nebyla účastnit na dnešní slavnosti dopřána.
A tak si všichni zazpívejme Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus: post iucundam iuventutem, post molestam senectutem, nos habebit humus. Aneb, nechte nás slavit, když jsme mladí. Po veselém mládí, po mrzutém stáří, hlína nás pohltí.
Vivat academia, vivat professores, vivat membrum quodlibet, vivant membra quaelibet,
semper sint in flore!
Dlouhý život akademie, dlouhý život učitelé! Dlouhý život studente! Dlouhý život studentko!
Kéž vždycky se daří!
Vivant et republica et qui illam regit. Vivat nostra civitas, Maecenatum caritas Quae nos hic protegit.
Dlouhý život Státe a Tobě, kdo mu vládneš! Žijte dlouho naše Města a jejich patroni, kteří se tu o nás starají.
Vivat nostra societas, Vivant studiosi Crescat una veritas, Floreat fraternitas, Patriae prosperitas.
Žijte dlouho, naše společnosti, moudří vzdělanci a učenci, Ať pravda a upřímnost živí naše bratrství a blahobyt naší země.
Alma Mater floreat, Quae nos educavit; Caros et commilitones, Dissitas in regiones
Sparsos, congregavit
Ať vzkvétá naše Alma Mater, pramen vědění, Přátelé a kolegové, ať jste zblízka nebo zdáli,
přijměte její pozvání!
Žádné komentáře:
Okomentovat