Imatrikulace

Honorabile páni proděkani, profesores at doctores, academii civites, drazí studenti, vážení hosté, příbuzní našich studentů, přátelé!!!!

Je pro mne velkou ctí přivítat Vás dnes v takovém počtu při slavnostní imatrikulaci.

XIN ČAO KAK TAN, SIŇ VIEN VIETNAM!!!

Sain baicgána ú Mongolín ojutanúdá

Ta buhen Tomáš Bata ich surgúl'd tavtai mor'ilogtun.

Před několika lety jsem se setkal v Eugenu v USA s překladatelkou díla našeho spisovatele Karla Čapka. Vyprávěla mi zajímavou příhodu o komplikacích při překladu citátu našeho prvního presidenta Tomáše G. Masaryka:

Nebát se a nekrást!

V rukopise překladu jí vypadla spojka „and“. Takže heslo znělo: Nebát se nekrást!

Protože angličtina nezná dvojitý zápor, korektorka ji tento text upravila do podoby: Bát se krást!

Překladatelka si stěžovala, že se musela písemně domáhat opravy, protože se obávala, že by tato verse pomlouvala Čechoslováky, nebo by mohla zhoršovat jejich image. Korektorka jí odepsala, že krádeže se vyskytují všude na světě a tedy nemůžou snižovat pověst Masarykova národa. A dodala, že naopak, v očích Američanů prý tato podoba překladu zvyšuje velikost presidenta Masaryka, protože není obvyklé, aby se politik nebál vyzvat vlastní národ k potlačování něčeho tak nekalého, jako jsou krádeže.

A tato paní mluvící pomalou češtinou ode mne chtěla, abych jí potvrdil, že tvar překladu Bát se krást je špatný. Chtěla to po mně, abych to posoudil jako Čechoslovák.

Milé studentky a studenti,

Touto příhodou chci naznačit, že během příštích tří, popřípadě pěti let se mnozí z Vás při různých příležitostech budete setkávat s prosbami, nebo výzvami Vašeho okolí o posouzení, nebo objasnění nějaké situace. A to proto, že Vás vaše okolí bude vnímat jako studenta University Tomáše Bati. Dnes jste se stali členy akademické obce se všemi právy, ale i povinnostmi z toho vyplývajícími a Vaše okolí Vás tak bude vnímat.

Všichni Vaši předchůdci, kteří našli dostatek odvahy a využili během studia možnosti strávit semestr, či dva v rámci různých programů v zahraničí, se obvykle nezmiňují o nějakém významném rozdílu ve vybavení laboratoří a poslucháren. Ale naopak uvádějí řadu příhod vyplývajících z rozdílů kultur a hodnot, které jednotlivé společnosti vyznávají. Přiznávají, že nejčastějším problémem, se kterým se zejména na amerických a britských školách setkali, bylo zaujetí stanoviska k opisování a podvádění při zkouškách.

V západním světě je přistižení, ale mnohdy jen pouhé přiznání se k opisování a podvodům na škole, vnímáno jako velký společenský prohřešek.

A tak, vrátíme-li se k historce s překládáním výroku T. G. Masaryka, nabízí se pro tuto slavnostní chvíli velmi snadná replika. V mnohém je dnešní Vaše situace srovnatelná s počátky naší novodobé státnosti. Abychom se dostali na světovou, či alespoň evropskou úroveň, je třeba

Nebát se a neopisovat,

či chcete-li Nebát se a nepodvádět u zkoušek.

A trvat na správných překladech. Změněná varianta chyby americké korektorky v překladu do angličtiny by totiž zněla:

Bát se opisovat.

Zatímco přiznání „Bojím se opisovat!“ se v našich podmínkách jeví jako otevřené a upřímné stanovisko, na Západě je hodnoceno a vnímáno jako vysoce pravděpodobná a proto nepřijatelná možnost selhání.

A ještě o jedné situaci si dovolím promluvit. To ani nemusíte cestovat do zahraničí, stačí si promluvit se zahraničními studenty, kteří již začali jezdit k nám. V naprosté většině jsou tito studenti mnohem hrdější na svou universitu, než tomu bývá u nás.

Hrdost na příslušnost k nějaké skupině se nedá ani přikázat, ani vyžadovat. Hrdost na vlastní alma mater je většinou výsledkem dlouhodobé tvrdé práce předešlé generace, bývá podložena úspěchy a mezinárodním uznáním, ale taky vlastním osobním prožitým podílem na týmovém úspěchu.

Je to velmi podobné hrdosti hráče na dres sportovního klubu, za který hraje. Hráč bývá zpravidla hrdější, když je sám dobrým a platným hráčem. Bude-li ale hrát okresní třídu, bude hrdý jen v okrese, ve kterém hraje a to ještě, bude-li jeho tým v horní polovině tabulky a bude-li sám dávat branky.

Rád bych zde upozornil na to, že Fakulta technologická University Tomáše Bati, na které jste se rozhodli studovat, je universitou, která v minulosti dokázala a chystá se i nadále hrát důstojné zápasy na mezinárodním poli. Výsledky její práce jsou v zahraničí uznávány a za tři, či pět let studia budete mít nejednu příležitost s nimi blíže seznámit.

Vím, o čem mluvím, a protože nechci zdržovat dlouhými řečmi, dovolte mi zmínit již jen poslední poznámku.

Před týdnem jsem byl málem okraden. Bylo to v Aténách. Chytil jsem ruku útlé černovlasé dívky přehozenou šátkem, když se snažila otevřít zdrhovadlo mé ledvinky s doklady. Začala křičet a na pomoc mi přispěchal muž středního věku. Pustil ji, až když jsem zjistil, že se mi nic neztratilo. Dívka stačila vyskočit z tramvaje a já jsem onomu muži děkoval za pomoc. Dlouze se na mne podíval a dodal anglicky:

Pane, je mi velmi líto, ale musím Vám říct, ta dívka nebyla Řekyně.

Vedle mne sedící paní mi to zopakovala:

Pane, ta žena mluvila cizí řečí, není z Řecka.

Ptáte se mne, co je na té příhodě tak zajímavého, že se o ní zmiňuji na imatrikulační slavnosti?

Prostě jenom to, že se Řekové styděli, že v Řecku mohl být okraden cizinec. Krádež v tramvaji vnímali jako ostudu svého národa a urážku své kultury. Potřebovali se před cizincem vyznat z toho, že obvyklé je v Řecku nekrást!!

A já bych si přál, abyste někdy, někde, až budete svědky jakéhokoliv poklesku nehodného stavu člena akademické obce, měli neovladatelné nutkání říct:

To nemohl být nikdo z naší fakulty!

A pokud by se ukázalo, že pochybil někdo z akademické obce, abyste se nebáli zvolat:

To se příště na naší fakultě nesmí stát.

Přeji Vám, aby Vám dres University Tomáše Bati seděl, abyste měli příjemný pocit příslušnosti k týmu naší akademické obce, abyste prostřednictvím tohoto dresu posilovali pocit platné příslušnosti ke špičkovému týmu a byli více hrdí sami na sebe.

Přeji Vám hodně zdaru při studiu.

© 2007 Petr Hlaváček