Ing. Vlastimil Olivka

Vážená truchlící rodino, profesores, doktores at scholares, vážení smuteční hosté,

dovolte mi, abych se jménem vedení Fakulty technologické a s pověřením jeho magnificence pana rektora rozloučil se zesnulým ing. Vlastimilem Olivkou dlouholetým tajemníkem fakulty technologické a předsedou Klubu bývalých zaměstnanců University Tomáše Bati ve Zlíně.
Málokdo z akademických hodnostářů si na počátku svého funkčního období uvědomuje, že mezi jeho povinností patří nejen vítat nové členy akademické obce, přijímat jejich sliby, ale i loučit se s těmi, kteří ukončili své putování po této zemi.

Poslední období bylo pro nás obzvláště smutné, protože jsme se museli několikrát zmiňovat o smrti. V červnu minulého roku to bylo ve čtyřicetileté historii fakulty technologické poprvé, kdy byl jmenován inženýrem „in memoriam“ mladý student, který tragicky zemřel po odevzdání diplomové práce. Těžko se člověk brání dojetí, když dojde ke zmaření lidského života na samém počátku jeho dospělosti. Ale ani dnes, kdy se loučíme s jedním se zakladatelů Fakulty technologické, není snadné ovládat své city.

Ve středu před obědem se objevila na mém mobilu zpráva: „Zemřel tajemník Olivka“.
Vyšel jsem z kanceláře a rozhlížel se, komu tuto smutnou zprávu sdělit. Chodba byla prázdná, všechny dveře zavřené. V nezvyklém tichu bylo slyšet rychlé kroky. Mladý student doběhl ke stolům, všiml si mne na poslední chvíli a polohlasně, možná sám pro sebe promluvil: „Nechal jsem si tady své poznámky a skripta.“ Zvedl ze stolíku zapomenuté věci a odešel.

Stál jsem na té prázdné chodbě zaskočen vlastní bezradností a v té chvíli jsem si uvědomil, že pan Ing. Olivka už nikdy nepřijde, přesto, že si tady, na staré budově Fakulty technologické, toho nechal mnohem více než poznámky, či skripta. To přetrvávající ticho mi připomnělo jiný zážitek.

Při mé poslední zahraniční cestě do Číny jsem měl možnost znovu zajít do Konfuciánského kláštera na severu Pekingu. Hned u brány se mi nabídl mladý mnich, že mne provede. Mají tam jednu zvláštnost, celé Konfuciovo dílo vytesali do čtyř set čtyřmetrových kamenných stél. Za úplného ticha, rušeného jen jemným šuměním jinanových listů, jsme procházeli tímto kamenných lesem moudrosti.

Mnich se občas se zastavil, ukázal na určité vytesané místo a překládal mi text do angličtiny. Já jsem se bál porušit posvátnost toho okamžiku a litoval jsem, že nemám možnost si vše poznamenat.

Vážení přítomní, rád bych Vám dnes něco ze zmíněných moudrostí zopakoval, protože se to pro dnešní příležitost hodí. Odpusťte mi taky, že můj dnešní příspěvek nebude elegantní, protože, sám Konfucius pravil: Upřímná slova nejsou nikdy elegantní a elegantní zase nejsou upřímná.

Na jedné stéle stálo: „Nikdy nezapomínej na zakladatele a vždy usiluj o to, aby se v započatém díle pokračovalo, protože není nic horšího, než když po generaci zakladatelů a budovatelů přijde generace, která si výsledků jen užívá.“

A u jiné řekl: „Kdykoliv budeš pít vodu, pomysli na toho, kdo vykopal studnu.“

V loňském roce naše Fakulta technologická slavila 50 let od zahájení vysokoškolské výuky ve Zlíně, tehdy jako detašované pracoviště při n.p. Svit.

Ing. Vlastimil Olivka se podílel od samého začátku na vybudování FT. S ním jsme byli schopni seřadit fragmenty vzpomínek žijících účastníků se zachovanými doklady a dokumenty.

Dovolíte-li mi na závěr parafrázovat Konfuciovy citáty:

Ing. Vlastimil Olivka byl jeden z hlavních budovatelů studnice vysokoškolského vzdělávání ve Zlíně. A naší povinností je usilovat o to, aby se v započatém díle pokračovalo.

Pokud jsem v úvodu zmínil příhodu se zapomnětlivým studentem, pak proto, že jsem si v tom rozpoložení představil, co by tomu řekl Ing. Olivka, kdyby tam v tom okamžiku vedle mne stál. Asi by neřekl nic, ale jsem si jist, že by se usmíval, to dělal vždy, když měl pocit, že se něco povedlo.

QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUM - QUE SIT.