Náš táta, když jsem byl ještě malý, vždycky chválíval maminku za nedělní oběd slovy:
Maminko, to bylo tak dobré, že by to neodmítl ani pan Baťa.
A já jsem si dlouho myslel, že pan Baťa je někdo, komu je určeno jenom to nejlepší jídlo. Tehdy jsem měl na otázku příbuzného: Co chci dělat, až budu veliký, odpovědět, že budu chodit na oběd k Baťům.
Dětské představy o budoucnosti bývají čisté, éterické - na rozdíl od tvrdé a složité reality života. Moje představa dobrého jídla u Baťů mne ale dlouho neopouštěla a to i přesto, že nám ve škole vysvětlovali, jak kapitalista Baťa vykořisťoval dělníky. Náš táta, by přece nikdy na nejlepší oběd darebáka nepozval.
I později, když má první láska přijala mé pozvání na zmrzlinu, jsem se snažil být vtipný a použil slov mého táty. Tenkrát jsem poprvé nepochodil a tak jsem se s naším rodinným klišé a svými dětskými sny tiše odebral do vnitřní ilegality. Osud mi však byl nakloněn.
Ještě krátce před revolucí mne jiný velký člověk, pan Pivečka, představil panu Baťovi na kongresu v Německu a on nás oba pozval na pracovní snídani. Číšník se tehdy uklonil a řekl: Pan Baťa si objednal vaječinu, budete si ji přát taky?
První, od dětství vysněné jídlo s člověkem, kterému jsou na Slovácku přána ta nejlepší jídla, byla obyčejná vaječina s cibulkou. Ale ještě než ji donesli, pokládal mi pan Baťa jednu otázku za druhou. A já jsem mu chtěl o naší Fakultě tolik říct, že vajíčka vychladla a já je nestačil dojíst. Nu což, dětské sny se naplňují zřídkakdy a možná je na nich krásné to, že se nenaplňují.
Nakonec jsem s panem Baťou obědval ještě mnohokrát, na různých místech v Evropě, ve Zlíně i u něho doma v Torontu. A vždy se víc mluvilo, než jedlo.
Dnes si uvědomuji, že nikdy nešlo o jídlo samotné a tak, jak z vysněných dětských představ pomalu odcházela čistá éterická představa - uvolněný prostor se pomalu naplňoval novými plány a představami, které neměly nic společného s jídlem.
Když jsem s ním naposledy mluvil letos v květnu, probírali jsme návrh nové světové normy na číslování obuvi. Pan Baťa si nechal podrobně vysvětlit připomínky a nakonec řekl:
„Počkejte, počkejte… to kdyby se Vám podařilo, jak říkáte, to by bylo dobré pro všechny, i pro nás.“
A ta slova mi chutnala, jako ten nejlepší pokrm v pětihvězdičkovém hotelu.
A tak mi pan Baťa nakonec můj velký dětský sen naplnil.
Děkuji, opravdu mně s Vámi chutnalo.
-------------------------------------------------------------------------------------
Projev měl být přednesen na shromáždění pohřebních hostů na zahradě rodiny Baťů v Torontu (5. 9.). Z důvodů špatného počasí (začalo pršet) byl přednesen v upravené podobě až při příležitosti vzpomínkového setkání ve Zlíně dne 10. září 2008.
