Za Pavlou Šťastnou

Vážení pozůstalí,

dovolte mi, abych v této, pro Vás tak bolestné chvíli, jménem bývalé katedry kožedělné technologie vzdal poslední poctu naší bývalé kolegyni, paní RNDr. Pavle Šťastné, PhD.

Jim O´Brien, americký veterán z Vietnamské války, popisoval v jedné povídce svůj první kontakt se smrtí. Jako malý kluk se zamiloval do své spolužačky, která po krátké době zemřela. A on se tehdy přistihl, že s ní ve snech hovoří. Začal proto chodit brzy spát, aby s ní mohl hovořit. A tak se jí jednou zeptal, jaké je to být mrtvý. Ona mu odpověděla - jako bys byl s knihou ve velké knihovně. A kdykoliv si někdo na tebe vzpomene, jako by se ta kniha otevřela…

Jsou knihy v knihovnách, které si nikdo nevyžádá, ale kniha, kterou Pavla již drží v ruce, musí být pevná a mám obavy, že nebeský Knihovník už připravuje náhradní výtisky. Pavla paří bezesporu mezi ty, na které se vzpomíná velmi často.

Dovolte mi sdělit Vám pár vzpomínek a na dálku zalistovat stránkami její knihy. Pavla přišla do Zlína krátce po ukončení Karlovy university a okamžitě se zapojila do jednoho z nejrozsáhlejších měření nohou na světě. Patrně nežil a nežije na světě jiný člověk, který by ručně změřil tolik nohou jako ona. Obdiv a uznání si však získala nikoliv počtem změřených nohou, ale jejich vyhodnocením a publikacemi zaměřenými na zdravotní nezávadnost obouvání. Dnes málokdo ví, že pod jejím vedením byl vypracován první a zatím jediný katalog středních dvou dimenzionálních obrysů a obtisků nohou. Paradoxně, po jeho dokončení se dramaticky začala měnit výroba obuvi a země s tradiční obuvnickou výrobou se o tak přesné a cenné podklady přestaly zajímat.

Její bolestivé pozvolné odcházení z tohoto světa nás všechny zasáhlo. A toto úterý přišla ona smutná zpráva. Přinesli jí doktorandi, ke kterým měla nejblíže a v jejich podání byla tato zpráva pro nás ještě krutější. Tak mi dovolte abych na prvním místě poděkoval jim, kandidátům vědeckých hodností, kteří s ní neztratili kontakt ani v těch nejtěžších chvílích a nacházeli síly pro její návštěvy a povzbuzování.

Pak bych rád poděkoval svým kolegyním, které jí pomáhaly v době její největší slabosti. Byl jsem nesmírně hrdý na to, že v době zhoršující se situace mé kolegyně dobrovolně převzali část pedagogických úvazků a aniž to tušilo okolí, uchránili ji před administrativním tlakem a stresem, který by následoval. I Vám všem děkuji jejím jménem.

A je zde mnoho dalších stejně statečných lidí, kteří sdíleli bolest a strádali pomyšlením nad nezadržitelným vývojem její nemoci.

V neposlední řadě pak patří dík Vám nejbližším, Michaele, Mirkovi i malému Matějovi. Vy jste nesli tu největší tíhu a Pavla o Vás mluvívala nejčastěji.

Leonardovi da Vincimu je přisuzován výrok, že dobře prožitý den přináší pěkné sny a dobře prožitý život usnadňuje umírání.

Milá Pavlo, promiň nám, že tě budeme víc než ostatní rušit otvíráním tvých knih a návštěvami ve spánku.

Zlínské krematorium, 18. května 2007