Převzetí světové ceny UITIC v Tunisu

Vážený pane presidente, vážení představitelé národních obuvnických svazů, přátelé!

Dovolte mi, abych při této, pro mne zvlášť vzácné a slavnostní příležitosti poděkoval všem, bez nichž bych zde nemohl stát a kteří se nemohli dnešního zasedání UITIC účastnit.

Pocházím z bývalého Československa, tedy z té části Evropy, ve které se výroba obuvi každoročně snižuje a ubývá lidí, kteří si pamatují období rozkvětu a slávy českého obuvnického průmyslu.

Poměrně málo je známo, že z mé bývalé vlasti pocházel i Andy Warhol, který proslul svými netradičními grafikami a výrokem:

Budete-li tvrdě pracovat můžete se dožít tří minut slávy, ale ne víc.

Andy ale žil před 40 lety a kdyby žil v dnešní době a byl přitom obuvníkem, asi by to řekl jinak. Dnešním ševcům v Evropě je sláva natolik vzácná, že ji měří v sekundách.

Tři minuty slávy, to je 180 sekund a s tím se už dá něco udělat.

* Prvních padesát sekund dovezu domů svým nejbližším, bez jejich podpory bych nedosáhl toho, co bylo mé osobě dnes přičítáno.
* Druhá padesátka sekund patří mým současným spolupracovníkům, jejich podíl je určitě větší, než můj vlastní.
* Dalších třicet sekund slávy posílám symbolicky těm, kteří se již nikdy neúčastní podobných akcí, protože jim bylo souzeno obuv navždy odložit.
* Dvacet sekund, věnuji všem, kteří vnímají složitost dnešního obuvnického světa, a ač nejsou oceňováni, stále se starají o to, aby naše nohy byly obouvány co nejlépe, nejpohodlněji a aby obuv našim nohám neubližovaly.
* Ze zbývajících třiceti sekund věnuji dalších deset všem, kteří ty boty ještě dělají.
* Dalších deset vteřin těm, kteří boty s láskou prodávají
* Pět musím použít na motivaci mladých pro tento obor.
* A o těch posledních pět sekund bych se rád s Vámi rozdělil. Užijte si toho prosím se mnou: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět.

Děkuji Vám za pozornost.
Řeč přednesena v Tunisu, dne 25. listopadu 2004, při příležitosti převzetí světové ceny UITIC.

Discover Magazine - Science Story #100

Časopis Discover každý rok zveřejňuje 100 Top Science Stories, tedy Sto nejlepších vědeckých příběhů předchozího roku. Lednové číslo roku 2004 časopisu Discover zveřejnilo tyto příběhy za rok 2003. Ten rok se mimo jiné upřesnilo stáří vesmíru na 13,7 miliard let a k tomu se vztahuje i titulní strana.
A na straně 77 zveřejnilo příběh Ötzi’s Boots Were Made for Walking.

Ötzi’s Boots Were Made for Walking So you spend five millennia shopping for comfortable shoes, and you still can’t find a pair that fit. Then this chap from the Czech Republic hikes up a mountain in a pair of bark-net, straw-stuffed, bearskin-soled boots modeled on the footwear of a 5,300-year-old frozen mummy—and he doesn’t develop a single blister. In fact, he makes the extraordinary claim that the makeshift shoes are better insulated and better cushioned than modern-day hiking boots and provide superior traction. Petr Hlavácek, a professor of shoe technology at Tomas Bata University in the Czech city of Zlín, created five pairs of shoes replicating those worn by the celebrated Stone Age ice man Ötzi on his prehistoric trek in the Ötztal Alps in northern Italy. Then he and three bold friends put the shoes on—sans socks—and retraced the ice man’s final footsteps to the glacier where his body was found in 1991, a distance of some 12 miles. Even when they stepped into icy streams, they felt no discomfort. “The shoes were full of water, but after three seconds it was a very comfortable, warm feeling,” says Hlavácek, who displayed the shoes in Offenbach, Germany, in July. “This is because the layer of hay is full of airholes, and air is the best warm insulator.” Furthermore, the linden-bark-net uppers were loose enough to even out the overall pressure of the boots, so that blisters did not form. And the bearskin soles of Ötzi’s shoes—tanned with bear brains and liver—provided an excellent grip upon the rocky mountain paths. Ötzi may have been well shod, but that apparently did not enable him to outrun his enemies. The latest findings, announced in August, show that he stood his ground and may have fought off several foes before dying of an arrow shot to his left shoulder. Molecular archaeologist Tom Loy of the University of Queensland in Brisbane, Australia, analyzed blood from Ötzi’s arrows, knife, and coat and found DNA from four separate people—not including the ice man himself. Although their identities can never be known, the absence of an arrow shaft in his shoulder—only the arrowhead remains—suggests that one was a companion who pulled out the shaft. As for the others, they were probably rival hunters. According to Loy, Ötzi’s long, lightweight arrows indicate that he was a specialist hunter of ibex, long-horned goats that live high above the tree line; such arrows would not have worked well in the forest, where they would readily have become tangled in the branches of trees. Loy speculates that the ice man’s trade may have taken him into mountain passes whose boundaries were disputed: “He could easily have run across someone from another valley who took umbrage at finding Ötzi hunting in territory he considered his own.” —Josie Glausiusz